Těžké rány jedné iluzi

Muzikál Daniela Landy Krysař je skutečným evergreenem pražské divadelní, ba i společenské scény. Nejenže rok a půl po premiéře stále plní den co den sál divadla v Karlově ulici, ale periodicky se dostává na stránky tisku, často za doprovodu nějakého humbuku nebo skandálu, čímž opět vábí další zvědavce, přicházející prozkoumat, co vlastně na tom Landově „dirty show“ je. Člověk by až měl podezření, přecházející v jistotu, že v pozadí tohoto umělecky spíše bezvýznamného představení je promyšlený „marketingový záměr“, výborný způsob, jak zůstat ve středu pozornosti. Začíná to samozřejmě u tzv. kontroverzního námětu, pokračuje pak celostránkovými inzeráty v tisku, v nichž se spílá těm několika kritikům, kteří nepřijali jen tak bezproblémově „ideu díla“, a když už se zdá, že věc utichla, přijde zpráva o několika ranách pěstí, jež zasadil do obličeje kritika Vladimíra Justa jeden z krysařovských interpretů, známý herec David Matásek. A evergreen Krysař se opět rozezní. Ostatně vyprovokovat rvačku se známým kritikem je podstatně levnější než platit za drahé inzeráty. Je to dokonce i efektnější a lepší pro umělcův chlapský image.

Zmatení jazyků

Kdo se jednou zapletl s Krysařem (viz Respekt č. 49/96), má plno chuti věc ignorovat a jen s údivem sledovat, jaké sloupy mlh se kolem tohoto spektáklu vypouštějí. Zvykl si totiž, že jedinou reakcí autorů a provozovatelů na předkládané…