Jsou případy, kdy i přesvědčený liberál musí říci, že pro některé povahy by snad bylo bývalo lepší, kdyby se k nim určité informace, určité knihy, myšlenky a příběhy vůbec nedostaly. Kdyby se jim bezpečným obloukem vyhnuly a nedošlo tak k osudovému nedorozumění, popletení a zmatení. Kdyby se průmysloví dělníci kdysi nesetkali s brožurami o třídním boji, naše ženy s knihami Haliny Pawlovské a Daniel Landa s legendou o Krysaři a městě Hamelnu! Už když před půl rokem hudebník a herec Landa oznámil, že připravuje „dirty“ - rozuměj „špinavý“ - muzikál na motivy Krysaře, musely jen trochu střízlivější povahy zpozornět. Co si asi se skinheadství koketující Landa z takové látky vybere?
Soudný den
Nyní, zaplatíme-li za představení v Divadle Ta Fantastika pozoruhodných 420, resp. 380 korun, lze odpovědět, že Landa se zachoval podle svého a předvedl, jak lze mnohovýznamový symbolický krysařovský mýtus zvulgarizovat, vzít z něj jen to vnější, upravit ho, přesněji: otesat do svého jednorozměrného, konfrontačního „světonázoru“. Nejde o to, že příběh musel nutně muzikálově zjednodušit a zpřehlednit, on ho znelidštil. Z básnického symbolu se náhle stává zlá a namyšlená absurdita, jdoucí dokonale mimo smysl Krysařovy legendy. S její nejznámější interpretací v české kultuře, básnickou prózou Viktora Dyka, nemá Landa společného už vůbec nic, nanejvýš pár cárů z několika odcizených replik (hned tu úvodní: „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůře než nikdo, jsem krysař“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
