0:00
0:00
Téma11. 8. 199718 minut

Krev až do poslední řádky

Astronaut

Občas pozorujeme, jak nám děti unikají do jiných světů. Čtou si a my jen sledujeme, jak se obálky knížek v jejich rukách mění. Zpočátku jsou na nich roztomilá zvířátka, sluníčko, kouzelné víly, záhy je však vystřídají zlověstnější obrázky čarodějů, pirátů či válečníků. A pak najednou spatříme, jak synek hltá spisek, z jehož obálky na nás podmračený výrostek dští oheň z plamenometu. Zamrazí nás. Vždyť podobný výraz měl v očích i syn, když jsme mu včera odmítli koupit zmrzlinu. A copak si čte dvanáctiletá dcerka? Na obálce vidíme dámu, která s neřestným výrazem omdlévá v náručí jakéhosi uhlazeného elegána, zjevně chlípníka a hochštaplera.

Obálky knížek umožní jen na okamžik spatřit, s čím se děti setkávají ve světech, kam vstupují bez dozoru. Neměli bychom jim to zakázat? Varují nás i znalci dětské literatury. Na konferenci, která se letos na jaře konala v Národní knihovně, konstatoval v hlavním referátu spisovatel Vladimír Hulpach, že „nás zaplavuje literatura cizí, v níž převažuje literatura substandardní až braková, odhlížející od hodnot morálních i literárních“, což prý vede k obavám nejen o budoucnost české literatury, ale i o charakter budoucí společnosti vůbec.

Nenapravitelné škody na budoucí generaci

↓ INZERCE

Vážnost varování zpochybňuje jeden detail: těžko připustit, že ti, kdo dnes hájí morální profil dospívajících před brakem, žádné škváry nikdy nečetli. Pokud vyrůstali během třicátých či čtyřicátých let, zdá se naopak dost pravděpodobné,…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc