Dopisy

Zbytečně silná slova

V předminulém čísle (Respekt č. 6/96) komentuje Vladimír Mlynář mimo jiné i vývoj vzájemných vztahů mezi SD-LSNS a KDU-ČSL, přesněji odmítnutí SD-LSNS využít nabídky KDU-ČSL zařadit některé své představitele na její kandidátku. Z nepochopitelných mi důvodů ho toto odmítnutí rozběsnilo natolik, že ve vztahu k Jiřímu Dienstbierovi hodnotí toto jednání jako kombinaci cynismu a amatérismu.Adjektivum cynický je především ve vztahu ke zcela legitimnímu projevu vůle, jakým odmítnutí této formy spolupráce je, užito zcela nesrozumitelně. Nechápu ani, co obecně může pohoršit na tom, že předseda politické strany nechce kandidovat na kandidátce jiné strany tak, aby bylo nutno zasypat ho sérií urážlivých hodnocení, jako kdyby porušil základní morální principy, na kterých stojí společnost už od věků.Pan Mlynář Jiřího Dienstbiera asi moc rád nemá a chce to dát patřičně najevo. To je jeho právo plynoucí z toho, že má k dispozici noviny. Problém je ale jinde. Rozhodnutí nepřijmout nabídku KDU-ČSL možná nebylo dost pragmatické, pro někoho může být nesprávné či hloupé, ale určitě nebylo projevem cynismu, a hlavně nebylo samostatným rozhodnutím J. Dienstbiera. Rozhodnutí tohoto druhu a těchto následků, ať už kladné, nebo záporné, nemůže v žádné straně, která demokraticky funguje, učinit jeden člověk. Jedno jaké funkce a jakého jména. V této chvíli se mne celá…