Jiří Dienstbier nebyl nikdy zvlášť obratný politik. Důkaz, že se to s plynoucím časem zhoršuje, poskytl minulý týden. Nejprve se jedním z volebních lídrů stranického propletence SD-LSNS stal lékařský odborář David Rath, a vzápětí národněsocialističtí liberálové odmítli nabídku Josefa Luxe, aby „někteří jejich představitelé“ kandidovali za lidovce. Lepší příklad politického amatérismu snad Dienstbierova formace ani nemohla vymyslet.Zvolení doktora Ratha do čela východočeské kandidátky je v případě SD-LSNS ještě větší chyba, než kdyby si za svého volebního lídra vybrali odborářského profesionála Richarda Falbra. A nejde jen o to, že teze, podle níž kandidatura odborářského vůdce znamená automaticky i hlasy členů jeho organizace, je věcně nesmyslná, neboť odbory nejsou politická strana a jejich členové mají různé politické preference.Doktor Rath je bezesporu obratný diskutér a charismatický řečník, jenž se stal svého druhu zosobněním narůstající nespokojenosti středního stavu. Současně ale - svou razancí a občasnou demagogií - značnou část těch, za které mluví, více či méně odpuzuje. Dienstbierovi liberálové jako by si ale zapsali jen první polovinu této rovnice: věří, že nominace Ratha jim přinese nejen hlasy lékařů, ale i učitelů, vědců, umělců a dalších „odstrkovaných intelektuálů“. Je to však mylný předpoklad. Rath nemůže SD-LSNS zaručit ani hlasy svých kolegů v bílých pláštích (nezapomínejme, že on sám nebyl zvolen ani do vedení lékařské komory), ovšem jeho přítomnost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
