Což začít jako druhý?
Přesně nevím, jak si Hurvínek představoval válku, zato vím (po přečtení článku Někdo musí začít první, Respekt č. 5/96), jak si představuje česko-německé narovnání politolog Bohumil Doležal. Z toho, co sepsal, se dá usoudit, že si politiku představuje jako umění nemožného. Neboť radit české vládě „zahrnout sudetské Němce do politického rozhovoru o problémech minulosti“ je stejně moudré jako doporučit německé vládě, aby za svého partnera v jednání uznala přeživší koncentráčníky, lidi zahnané na otrocké práce do Německa nebo vyhnané z pohraničí v roce 1938. Opustí-li kterákoli z obou stran úroveň vláda s vládou, předem tím znemožní serióznost a závaznost jednání. A má-li někdo začít jako první, měl by to být snad ten, jehož předchůdce v době, o které se jedná, také první začal. Divím se navíc panu Doležalovi, že na otázku odškodnění, dodnes německou vládou urážlivě přezíranou, tak velkodušně pozapomněl.Ale budiž, každý můžeme mít svá kritéria priorit. Pan Doležal možná upřednostňuje ohnutý hřbet, naše vláda naštěstí vztah já pán, ty pán. Navíc se zdá, že autor článku nerespektuje historickou podmíněnost Benešových dekretů i dalších právních norem „českého národního socialismu z let 1945–48“, jak originálně charakterizoval těžké a rozjitřené poválečné období pokusu o návrat k demokracii v mocensky a politicky pozměněné střední Evropě. Pověřovat, či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu