Kdy vlastní pravidla neplatí

Nazývejme pachatele od psacího stolu prostě pachateli, neboť oni jimi skutečně jsou. Takto bychom mohli volně přeložit titul komentáře mnichovského deníku Süddeutsche Zeitung ze dne 13. listopadu. Citovaný článek - stejně jako několik dalších materiálů listu - se týkal rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z předchozího dne. Tento soud totiž vydal k potrestání tři špičkové politiky bývalé NDR, kteří nesli odpovědnost za střelbu na uprchlíky na někdejší vnitroněmecké hranici. Jeho rozhodnutí se zároveň týká i jednoho ze zásadních problémů dvacátého století: jak v podmínkách právního státu trestat ty, kteří páchali zločiny a přitom nevybočili ze zákonů, jež sami stanovili? Už proto jde o téma vrcholně zajímavé i pro nás.

Včera právo, dnes bezpráví

Na zmíněný problém narážejí všechny posttotalitní režimy naší planety. Je horkým kaštanem v Praze, stejně jako v Bratislavě, Varšavě, Berlíně, Latinské Americe či v Asii. Ne každá totalita zmasakrovala své občany, aniž by se čerta starala o jakákoliv zákonná pravidla, jako to udělali před dvaceti lety Rudí Khmerové v Kambodži. Naší zkušenosti dvacátého století spíše odpovídá úředník v klotových rukávech, který si nejprve sepíše a nechá schválit vlastní „pravidla hry“ a poté na jejich základě rozhoduje o lidských životech ze své kanceláře. A je-li později pohnán k odpovědnosti? Já nic, já žádnou vinu nenesu, jenom jsem dodržoval zákony. Proto také bylo během sedmi let od pádu komunismu potrestáno jen…