Dopisy

Co si mám vybrat?

VRespektu č. 44/96 jsem si s očekáváním přečetl článek pana Turečka o Talibanu a íránsko-afghánských vztazích a musím přiznat, že jsem totálně zmaten. Pan Tureček dokazuje jistou liberálnost teheránského režimu ve srovnání s praktikami Talibanu například na skutečnosti, že v Íránu „mohou ženy volně studovat, pracovat ve školách, nemocnicích a státních úřadech, vlastnit soukromé firmy, zasedat v parlamentu“, či dokonce „samostatně vycházet do ulic, cestovat a řídit automobil“. Pan Tureček přitom dodává, že o něčem takovém si ženy například v Saúdské Arábii či Kuvajtu mohou nechat jenom zdát. Skoro by se zdálo, že Teherán provádí vlastně docela demokratickou politiku, jen s jistými „islámskými specifiky“. To by ovšem Respekt nesměl před dvěma lety otisknout rozhovor s členkou íránského stínového parlamentu Faribou Haštrudíovou. Ta v interview hovoří o přípravě zákona, který by mohl íránské ženy trestat za to, že se na ulici nebo dokonce jen doma za záclonou usmívají. Podle paní Haštrudíové došlo jen v roce 1993 na ulicích ke sto třiceti tisícům (!) zatčení za takzvané „delikty v oblečení“. Připočteme-li k tomu zcela legální tresty kamenování, ke kterým odsuzuje islámský revoluční tribunál například za cizoložství, ztrácejí Turečkovy argumenty například o svobodě cestování na přesvědčivosti. (Zvlášť když ženy nemohou po Íránu cestovat bez manželova písemného…