Výhoda i handicap

Charismatický generál ve výslužbě Alexandr Lebeď odcestoval ve druhé polovině srpna do Čečenska podepsat příměří (viz minulý Respekt). V posledních dnech se čím dál tím jasněji zdá, že Lebeďova mise nebude jen další propagační akcí, které Kreml používal veskrze účelově - tu k posílení pozic favorizovaného prezidentského kandidáta, tu zase k uchlácholení obav Západu.

Jelcin hraje s nemocí

Alexandr Lebeď má na své straně nespornou výhodu: je jedním z mála představitelů - ne-li jediným představitelem - ruské moci, jimž čečenští separatisté dosud věří. Generál Lebeď však vykazuje i nesporný handicap: olymp ruské moci ho nepokládá za jednoho ze svých příslušníků, ale za nevítaného vetřelce. Zdá se tedy, že v novém pokusu Moskvy o urovnání čečenské krize není prioritou nastolení míru na severním Kavkazu, ale odstranění nepohodlného a příliš čestného vojáka, kterého může veskrze zkorumpovaná ruská moc těžko pokládat za „svého muže“.Alexandr Lebeď byl pověřen úkolem, který by mohl stěží splnit i v podmínkách, kdyby měl na všech složitých křižovatkách jednání „zelenou“. Stěží by mohl uspět, i kdyby mu vycházeli v jeho snaze o vytvoření čečensko-ruského konsenzu vstříc všichni, kteří mají právo rozhodovat v poslední instanci. Jenže prezident Jelcin Lebeďovu hru navíc znesnadnil tím, že se s ním odmítá v rozporu s logikou i zdravým selským rozumem setkat a jeho snahy…