Noční můra Čečenska nedává Rusku spát ani po prezidentských volbách. Notoricky známá prohlášení Borise Jelcina, že válku v Čečensku ukončí do voleb, dostala na frak již několik dní po 3. červenci, kdy Jelcin ve druhém kole zvítězil nad Gennadijem Zjuganovem. Hned 11. července uzavřely federální jednotky přístupové cesty do čečenské metropole Grozného. V následujících týdnech se situace zhoršila natolik, že ji mnozí korespondenti srovnávají s nejhorším obdobím téměř dvouleté války - s jejím počátkem v prosinci 1994, kdy federální jednotky dobývaly Groznyj poprvé. Na začátku srpna pak Čečeni provedli další ofenzivu a potřetí získali kontrolu nad podstatnou částí Grozného a druhého největšího města oblasti Gudermesu, o kterých federální vojsko již mnohokrát prohlašovalo, že je plně ovládá. A ve čtvrtek 22. srpna podepsal Alexandr Lebeď společně s náčelníkem štábu čečenských separatistů Aslanem Maschadovem dokument o zastavení palby, odpoutání vojsk a jejich odsunu z Grozného. Budoucnost tohoto míru však nelze předpovědět.
Nikdo se mě neptal
Šéf Bezpečnostní rady Ruské federace, penzionovaný generál Alexandr Lebeď, navštívil Čečensko již předminulý týden. Už tehdy se setkal s Aslanem Maschadovem. Ten je obecně považován za člověka, který preferuje dohody před silovými akcemi typu Buďonnovsk nebo Kizljar. Koneckonců sám Lebeď prohlásil: "Na devadesát pět procent jsou naše názory stejné. Shodli jsme se na tom, že Rusko nepotřebuje Čečensko, ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
