0:00
0:00
Kultura30. 10. 19955 minut

Ručím za to, že to bylo

Česká fotografie na tom byla v uplynulých desetiletích o něco lépe než literatura. V 70. a 80. letech bylo nepředstavitelné, aby se na veřejnost dostalo cokoliv od celé řady odstavených spisovatelů.

Astronaut

Česká fotografie na tom byla v uplynulých desetiletích o něco lépe než literatura. V 70. a 80. letech bylo nepředstavitelné, aby se na veřejnost dostalo cokoliv od celé řady odstavených spisovatelů. Naproti tomu Bohdanu Holomíčkovi, dlouholetému příteli Václava Havla, se podařilo několikrát své fotografie vystavit (výjimečně i ze sešlostí „nepohodlných“ občanů); občas také publikoval. A co víc - měl své epigony. Ti si také zkoušeli vést fotografický deník a zvětšovali snímky na Dokument - matný, tenký papír s omezenou tonalitou, na jehož bílý okraj připisovali poznámky o vzniku fotografie. Žádný z Holomíčkových následovníků se ale neprosadil.Fotografova monografie, vydaná nakladatelstvím Torst, odpovídá na otázku proč.

Něco je jinak

↓ INZERCE

„Mírou Holomíčkova fotografování je způsob jeho žití,“ píše na konci knihy Anna Fárová. To je jednoduchá a velká pravda, epigoni si ji však těžko připouštějí; proto nápodoba nefunguje. Ale Holomíčkova jedinečnost netkví jen v jeho nasazení, kdy zmáčknutí spouště je stejně přirozenou součástí komunikace jako slovo, pohled či gesto. Holomíčkův talent spojuje pregnantní vidění s obrazovou kultivovaností. Je zvláštní, že právě tohle se pomíjí. Daniela Mrázková a Vladimír Remeš v knize Cesty československé fotografie (nakl. Mladá fronta, 1989) píší: „Nezajímá ho ani kompozice, ani tvar objektů, ba ani vypjatý okamžik děje, základ fotoreportáže.“ To ale není pravda. Na snímku z 11. července 1970 s poznámkou Sestra Milena…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc