Posun, nebo lavina

První vlaštovkou letošní válečné sezony byly granáty vypálené na dubrovnické letiště. V minulých dnech pak věci dostaly spád: chorvatská armáda během několika hodin „vyčistila“ části západní Slavonie, obsazené Srby. Z raketodromu Petrinja vyletěly rakety, zaměřené na Záhřeb sice už před pěti lety, ale dosud nečinně dřímající. A nejen to: k linii dotyku se začaly přibližovat srbské i chorvatské jednotky. K západní Slavonii se přesunuly také oddíly bosenských Srbů, v Bosně samé mezitím vypršelo čtyřměsíční příměří a bosenská ani srbská armáda neuvažují o jeho obnovení. V několika hodinách, jak se zdálo, se zhroutily pracně budované základy mírového řešení a šéfové cestovních kanceláří se zachmuřili. Jako by chorvatský kamínek vyvolal lavinu, jež hrozila většinu bývalé Jugoslávie zatáhnout do totální války a do světa vyslala jasný signál: do ničeho se nemíchat. Je tomu tak opravdu?

Kdo má na válce zájem

Nejprve se musíme zeptat, kdo by měl na totální válce zájem. Kandidáti jsou jen dva: na jedné straně bosenská vláda a armáda, na druhé straně vláda a armáda bosenských Srbů. Pro Bosňany by válka o Krajinu znamenala výhodu vojenské spolupráce s Chorvatskem. Radovan Karadžič, jehož pozice je tím slabší, čím klidnější je situace, by si zase posílil své postavení vůči Miloševičovi.Tím ale seznam končí. Chorvatsko není na totální válku připraveno, ekonomicky by prostě nevydrželo. A Bělehrad ví, že svého dlouhodobého cíle, spojení všech Srbů do jednoho…