Případ muže, který se nebál
Snad každý, kdo žije ve velkém městě, už někdy narazil na černou můru - pouliční násilí. Není přitom podstatné, zda se terčem útoku stal on sám, či zda přihlížel, jak násilníci terorizují někoho jiného.
Snad každý, kdo žije ve velkém městě, už někdy narazil na černou můru - pouliční násilí. Není přitom podstatné, zda se terčem útoku stal on sám, či zda přihlížel, jak násilníci terorizují někoho jiného. Otázka, na kterou si musel odpovědět, se tím nezměnila: Utéct, nebo bojovat?První varianta se odedávna schvaluje ženám, dětem a starším lidem. Naproti tomu nad dospělými a zdravými muži vždy visel předpoklad, že budou schopni bránit nejen sebe, ale že podstoupí i zápas na ochranu bližního, kterého někdo zlovolně napadl. V dnešních Čechách je to ovšem jinak: utéci z boje se tu doporučuje všem - a zdatným, nebojácným jedincům zvláště. Neboť zatímco slabý člověk má šanci odnést si ze střetu s agresivní lůzou jenom ponížení, pár modřin či vyražených zubů, horkokrevný odvážlivec může dopadnout mnohem hůř: pokud při své obraně někomu z útočníků „nepřiměřeně“ ublíží, čeká ho kriminál.
Pomoz a Bůh ti pomůže
Právě v tomto rozporu mezi nepsaným, ale všeobecně srozumitelným příkazem pomoci (sobě i slabšímu) a psaným zákonem, který totéž posléze stíhá, tkví příčiny veřejného pobouření nad tříletým trestem pro Pavla Opočenského. Soudci v úvahách nad rozsudkem vzali za nejdůležitější fakt, že Opočenský v potyčce zabil sedmnáctiletého mladíka a sám přitom zůstal nejenže naživu, ale dokonce nezraněn. Veřejnost naopak považuje za nejdůležitější Opočenského motiv: přispěchal bránit tři občany napadené hloučkem opilých skinheads. To, že v následném zápase utrpěl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu