Případ muže, který se nebál

Snad každý, kdo žije ve velkém městě, už někdy narazil na černou můru - pouliční násilí. Není přitom podstatné, zda se terčem útoku stal on sám, či zda přihlížel, jak násilníci terorizují někoho jiného. Otázka, na kterou si musel odpovědět, se tím nezměnila: Utéct, nebo bojovat?První varianta se odedávna schvaluje ženám, dětem a starším lidem. Naproti tomu nad dospělými a zdravými muži vždy visel předpoklad, že budou schopni bránit nejen sebe, ale že podstoupí i zápas na ochranu bližního, kterého někdo zlovolně napadl. V dnešních Čechách je to ovšem jinak: utéci z boje se tu doporučuje všem - a zdatným, nebojácným jedincům zvláště. Neboť zatímco slabý člověk má šanci odnést si ze střetu s agresivní lůzou jenom ponížení, pár modřin či vyražených zubů, horkokrevný odvážlivec může dopadnout mnohem hůř: pokud při své obraně někomu z útočníků „nepřiměřeně“ ublíží, čeká ho kriminál.

Pomoz a Bůh ti pomůže

Právě v tomto rozporu mezi nepsaným, ale všeobecně srozumitelným příkazem pomoci (sobě i slabšímu) a psaným zákonem, který totéž posléze stíhá, tkví příčiny veřejného pobouření nad tříletým trestem pro Pavla Opočenského. Soudci v úvahách nad rozsudkem vzali za nejdůležitější fakt, že Opočenský v potyčce zabil sedmnáctiletého mladíka a sám přitom zůstal nejenže naživu, ale dokonce nezraněn. Veřejnost naopak považuje za nejdůležitější Opočenského motiv: přispěchal bránit tři občany napadené hloučkem opilých skinheads. To, že v následném zápase utrpěl…