Milost pro poustevníka
„Lesní muž“ František Dumbaj se stal zřejmě nejproslulejším obyvatelem českých a moravských věznic. Do Kuřimi, kde si odpykává svůj trest, za ním týden co týden jezdí novináři. Jedenačtyřicetiletý, zakřiknutě působící muž jim v místnosti, určené jinak pro výslechy vězňů, tichou slovenštinou ochotně vypráví svůj příběh. Na zájem tisku si už zvykl, nijak ho ale netěší: „Necítím se slavný, odpykávám si přece tu svou vinu.“ Má tím na mysli krádeže, kterými si přilepšoval ke svému životu poustevníka. Během čtyř let, kdy žil dobrovolně odříznut od lidí v jeskyni pod hřebenem kopce Ztracenec na moravsko-slovenském pomezí, kradl z rekreačních chat a chalup konzervy. Během čtyř let tak způsobil škodu, která se blíží devatenácti tisícům korun.
Ztráta času
Civilizaci František Dumbaj opustil několik měsíců před převratem v roce 1989. „Volaly mě hory. Bylo mi řečeno jdi, a tak jsem šel,“ vysvětluje. Stejná síla, která mu rozkázala odejít, ho po „čtyřech krásných letech života v souladu s přírodou“ dovedla zpět mezi lidi. Sedmého srpna 1993 sešel z kopců do vesničky Hovězí, prokopl výklad místního konzumu a pak počkal na příjez policejní hlídky. Až po zatčení se dozvěděl, že v zemi už nevládne komunismus a že se rozdělilo Československo.V lednu letošního roku mu vsetínský soud vyměřil za „krádež, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci“ osmnáct měsíců nepodmíněně. Z kuřimské věznice, kde se těší pověsti vzorného vězně, by měl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu