Arizace

Arizace

1939–1945

Legislativní základ pro vyvlastňování majetku těch občanů Protektorátu Čechy a Morava, kteří z vůle nacistů spadli pod rasové tzv. Norimberské zákony (k 15.3.1939 to bylo přibližně 120.000 osob), tvořily tři soubory úředních dokumentů:1. nařízení říšského protektora von Neuratha z června 1939 o židovském majetku, jímž byl de facto vymezen okruh lidí, které okupační úřady chtěly postihnout genocidou;2. nařízení protektorátní vlády vyřazující Židy z veřejného života a z výkonu mnoha povolání, která stanovovala míru a způsoby jejich izolace;3. nařízení K.H.Franka z ledna 1940, které konkretizovalo metody vyvlastnění Židů a jejich úplné vyřazení z hospodářského života.Podle Neurathova výnosu podléhal všechen židovský majetek obecně tzv. arizaci a mohl se převádět pouze na základě zvláštního povolení. Všichni Židé museli předložit soupis všeho svého majetku, uložit u vybraných bank akcie, cenné papíry, předměty ze zlata, stříbra nebo platiny, drahokamy, perly a další cennosti. Všechny židovské účty v peněžních ústavech byly vyhlášeny za vázané, na tyto účty musely být převedeny všechny částky z vkladních knížek.V první arizační fázi se prosadily především okupační úřady a německé bankovní a průmyslové koncerny (jejich kořist jim pomohla ovládnout většinu klíčových pozic v českém hospodářství), teprve po nich přicházeli arizátoři menšího kalibru. Vlastní arizace probíhala tak, že byl do podniku prohlášeného za židovský dosazen správce, tzv.…