Ale vždyť už se brzo nebude kam schovat

Ale vždyť už se brzo nebude kam schovat

Motto:Věřím, že Země je moje nebe a zahrada, o kterou mám pečovat. Nebo jsou snad smrt a ničení naším jediným posláním?Paul Gerg, zakladatel Společnosti pro ochranu divočiny Západní Kanady (WCWC)

Dešťový prales mírného pásma

Clayoquot Sound je součástí pásma dešťových pralesů, které na jihu navazují v severní Kalifornii na sekvojové pralesy a na severu zabíhají až k Aljašce, kde přecházejí ze smrkového pralesa postupně do tundry. Dešťový, nebo bažinný prales, roste na pobřeží Vancouverského ostrova zhruba dva až tři tisíce let v podobě, jak jej ještě dnes můžeme vidět. Vznikal postupně po tání ledovců z tundrových porostů vrby, břízy a olše před 10–13.000 lety ve specifických podmínkách: otevřený vlivu Pacifiku a oddělený od vnitrozemí pobřežními horami. Srážky místy přesahují 3.000 milimetrů ročně. Teprve asi před 5–7.000 lety se tu objevila tsuga a smrk sitka a asi před 3–5.000 lety i douglaska a zerav obrovský (thuje). Dodnes není obtížné nalézt v pralesích sedm set let staré thuje, tsugy, douglasky nebo smrky. V oblasti Carmanah, která byla jen částečně zachráněna, dorůstají smrky sitka až 95 metrů (= třicetipětipatrový dům) a na horách se bez ohledu na cokoli stále kácí nutkajské cypřišky starší než tisíc let.Význam dešťového pralesa mírného pásma nebyl ještě dostatečně oceněn. Donedávna jezdili biologové objevovat brazilský prales a o vlastních pralesích v severní Americe se nevědělo téměř nic. Přitom…