Historie není soudní proces

Žádný problém na světě se nevyřídí, dokud se neprodiskutuje, dokud alespoň ti soudní na obou stranách nesouhlasí s novým stavem nebo dokud si nějaká nezvratná mocenská konstelace nevynutí historicky trvalé uspořádání. Dále: téměř žádný problém nelze vyřešit absolutně spravedlivě. Země není ráj a nikdy jím nebude. Absolutní spravedlnost je vyhrazena Bohu. Lidé, pokud vůbec cynicky nesetrvávají na bezpráví, se mají zabývat jen tím, co velký teolog Tomáš Akvinský označuje za „napravující spravedlnost“. O nic jiného nejde ani v sudetoněmecko-českém případě.

Je velmi snadné zastávat v novinách Sudetoněmeckého landsmanšaftu teze, které odpovídají cítění a stavu mysli sudetských Němců; právě tak snadné je zastávat v českých novinách vlastní teze, které odpovídají zase nynějšímu cítění a stavu mysli Čechů. V obou případech se nemusí mnoho argumentovat: tak to je a basta. V řešení problému se však nepokročí. Smím to říkat, protože „mezi svými“ plavu už dávno proti proudu a leccos jsem za to už musel snést. Proto si také dovoluji zabývat se článkem Benjamina Kurase „Kdo má na co právo“ v Respektu 3/92. Jeho jádro tvoří tři teze:

Nejde o „počítání mrtvol“

1) Násilnosti Němců vůči Čechům byly „nesrovnatelně barbarštější“ než násilnosti Čechů vůči sudetským Němcům. Jako sudetský Němec mám přirozeně jiný názor. Na tom ale nezáleží, protože „počítání mrtvol“ a vzájemné vypočítávání utrpení považuji tak jako tak za…