Už nebude žádné zítra

Už nebude žádné zítra

Zpravodaj Respektu na frontě v severní Bosně

Třicet kilometrů cesty z Bosanského Brodu do Derventy, kudy probíhá linie fronty, lemuje řada opuštěných domů. Asi tři čtvrtiny z nich jsou zničeny zásahem granátu nebo ohněm. U některých stojí auta, do nichž ti srdnatější obyvatelé nakládají vše, co nestačili odvézt dříve. Podobným autem se vezu i já. Muž za volantem bydlí, stejně jako většina ostantích, už řadu týdnů v sousedním Chorvatsku.Ujíždíme dál. Po pravé straně se mezi stromy vine řeka, která zhruba odděluje místní srbské vesnice od chorvatsko-muslimských. Ani Srbové, jednotlivě usedlí v místech, kudy právě projíždíme, většinou neriskovali a zmizeli do bezpečí. Podobná situace je i v samotné Derventě, v níž jsou na „srbském“ břehu ještě kasárna armády.

Stále stejná historie

Zastavujeme před policejní stanicí, kde se musím ohlásit. Na zdi visí letáček s výzvou ke všeobecné mobilizaci vyhlášené 108. brigádou Chorvatské rady obrany (HVO), jíž podléhají všichni muži od 18 do 60 let. Kdo opustil oblast po 25. březnu a na výzvu se nepřihlásí, bude považován za zrádce a bude s ním jako takovým nakládáno … 25. březen znamenal v širokém okolí začátek války. Silnici, po které jsem právě přijel, tehdy náhle přehradily minové zátarasy a kamióny Jugoslávské armády (JA) a většina obyvatel ve zmatku uprchla. Málokdo se vrátil.Co předcházelo, je zase jen historie, dávno známá odjinud. Předávání zbraní z armádních skladů místní…