Třicet dnů do voleb

Třicet dnů do voleb

Svrchovanost: hlavní karta ve hře o slovenské hlasy

Poslední předvolební průzkumy ukazují přinejmenším jeden alarmující fakt: na Slovensku zvítězí Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Pokud k tomu skutečně dojde, blíží se agónie společného státu.

Nezměněná situace

Podle výsledků volebních preferencí, který minulý týden zveřejnil Institut pro výzkum veřejného mínění (IVVM), vyhlíží česká politická scéna poklidně. I v dubnu si pravice (ODS-KDS, ODA, KDU- ČSL dohromady 32%) s pomocí Občanského hnutí (5%) podržela téměř patnáctiprocentní náskok před levicí (ČSSD, KSČM a LSU dohromady 23%). Protože se zatím nezměnil proklamovaný postoj Československé sociální demokracie, která prý po volbách nevstoupí do koalice s komunisty, nevypadá momentální situace pro levici nejlíp. Připočteme-li k tomu, že Liberálně sociální unie (LSU) bude zřejmě ústřední českou volební komisí považována za koalici tří stran (pro vstup do parlamentu pak musí překonat 9% hranici), vyhlíží šance levice ještě hůř.Zcela jiná je ovšem situace na Slovensku. Nacionalistickou levici (HZDS, SDĽ, SKDH, SNS a SDSS) se i nadále chystá volit 61% občanů Slovenské republiky. Pokud tedy nedojde k dramatické změně v názorech voličů, bude mít levice (přesněji Mečiarovo HZDS) pod kontrolou Slovenskou národní radu. Co to bude konkrétně znamenat, oznámil bývalý slovenský premiér minulý týden.

Debakl vládní koalice

„Pokud ve volbách zvítězí HZDS, Slovenská národní rada do konce srpna vyhlásí svrchovanost a přijme ústavu,“ řekl Vladimír Mečiar a jedním dechem dodal, že na Slovensku také přestane platit tzv. lustrační zákon. Není těžké odhadovat, co nastane, pokud Mečiar svůj slib splní. Lze si totiž jen těžko představit, že by česká pravice jednostranné kroky SNR bez problémů spolkla.Strany slovenské vládní koalice, které se slovně hlásí ke společnému státu, na Mečiarovu výhružku nereagovaly. Předseda Občanské demokratické únie (ODÚ), Ivan Mikloš sice vyzval Mečiara k televiznímu dialogu, v praktické parlamentní politice však ODÚ ustoupila. Návrh opozice „vyměnit“ hlasování o svrchovanosti Slovenské republiky za rekonstrukci předsednictva SNR je totiž přesně ten druh politiky, na který bývalá VPN už dlouho přistupuje, aniž by jí to přineslo víc než prohru za prohrou. František Mikloško sice tvrdí, že akceptovat nabídku opozice znamenalo přijmout „rozumné řešení, které zajistí systém vzájemné kontroly“, pravda je ovšem taková, že koalice neměla odvahu riskovat parlamentní konflikt.

Nepochopitelná taktika

Sociologická data z letošního dubna uvádějí, že patnáct procent obyvatel Slovenska si přeje unitární stát (tedy jeden parlament a jednu vládu), současný model federace považuje za optimální pětadvacet procent. Jen zhruba dvacet procent si přeje samostatný stát a téměř třetina Slováků se přiklání ke konfederaci. Tito lidé budou volit Mečiarovo HZDS nebo Slovenskou národní stranu. Komu ale dá hlas téměř šestina slovenských občanů, kteří jsou unitaristé, když žádná ze slovenských stran nemá nic podobného ve svém programu?Kromě maďarských stran se za federaci s Českou republikou staví ODÚ a Demokratická strana (DS). Defenzívní politika ODÚ ale mnoho voličů neláká. Takže většina slovenských unitaristů a odpůrců nacionalistické levice možná raději nepůjde k volbám, než by dala hlas věčně ustupující straně.Tuto alarmující situaci si zřejmě uvědomila Klausova ODS, a proto se rozhodla k riskantnímu kroku: vstoupit na Slovensko. Pokud se jí v koalici s Demokratickou stranou na poslední chvíli podaří získat hlasy slovenských unitaristů a federalistů (zatím to ovšem výzkumy nenaznačují), mohl by být výsledek voleb na Slovensku z federálního pohledu o mnoho povzbudivější. V opačném případě je třeba počítat s rozpadem státu.Sebelepší odhady výsledků voleb však ještě může změnit předvolební kampaň, respektive skupina dosud váhajících voličů. V Čechách je jich úctyhodná masa (kolem 30%). Na Slovensku je skupina váhajících sice aritmeticky výrazně menší (okolo 15%), její rozhodnutí však bude mít pro budoucnost celého Československa klíčový význam. Bude proto zajímavé sledovat, na co se v kampani jednotlivé politické strany zaměří. Už dnes je ale jasné, že hlavním tématem bude ekonomická reforma a státoprávní uspořádání.