Jiří Weil

Jiří Weil

se narodil roku 1900 v Praskolesích u Hořovic v rodině malého továrníka. Vystudoval slovanskou filologii a srovnávací literaturu na Karlově univerzitě. Jako jeden z prvních u nás překládal Pasternaka, Zosčenka, ale také Lenina a Krupskou. Byl členem Devětsilu, Bloku, spolu s Fučíkem a Kurtem Konradem redigoval Tvorbu. Mnoho mladých intelektuálů u nás se tehdy, podobně jako on, orientovalo levicově. Hodně z nich ze svého nadšení vystřízlivělo. Jediný Weil však dokázal napsat Moskvu- hranici a její pokračování, nazvané Dřevěná lžíce (r.1937, vyšlo až r.1977 v samizdatu). Marxistická kritika mu vyčítala maloměšťácké sklony a intelektuální změkčilost. Jako téměř vždy je skutečnost jiná: česká literatura měla málo tak statečných mužů. Podle soudu B.Mathesia chtěl Weil ve svém románu původně podat pozitivní obraz sovětské skutečnosti, ale „zážitkový materiál se jeho záměru vzbouřil“. Kolik našich autorů - zvláště v tomto století - mělo odvahu dát přednost pravdě před přesvědčením?Roku 1942 byl Jiří Weil jako Žid povolán do transportu. Rozkazu neuposlechl, skrýval se v nemocnici, za pomoci přátel fingoval sebevraždu a až do konce války žil v úkrytu v Praze. Roku 1947 vydal svůj slavný román Život s hvězdou. Jako v Moskvě-hranici, i zde se setkáváme s vyhroceným konfliktem mezi jedincem a společností, která jedince zavrhuje. Zde je však hranice vyvržení posunuta k nejzazší mezi: Weilův hrdina je bázlivý, směšný, nehrdinský člověk, který má smůlu, je Židem v Protektorátu Böhmen und Mähren. Život s hvězdou vyvolal opět nelibost. Svým pojetím okupačního tématu i zpracováním se totiž zcela vymykal dobové estetické šabloně a byl kritikou zavržen jako dekadentní, existencialistický, jako oslava zbabělosti. Nic není vzdálenější pravdě.Odmítnutí, kterého se dostalo Weilovým stěžejním prózám, mělo povahu ryze utilitární; vycházelo z ideologie, s níž se ovšem nemohla snést jeho víra v řemeslnou poctivost spisovatele, jež předpokládá především „nelhat sobě a sám před sebou“.Téměř všechny Weilovy poválečné práce přinášejí jedno téma: židovský osud. Tato fascinace má hluboký osobní motiv. Podle R.Grebeníčkové pociťoval autor postupem času vinu za to, že se vymkl údělu, který postihl jeho bratry za holocaustu, a došel k podivuhodnému zjištění, že jenom „převzetím viny je možno dojít ke splnění díla“. Celá jeho tvorba posledních let, je pak „skrytým zápasem o dovršení a pochopení této pravdy, která člověka přesahuje“.Když r.1959 Jiří Weil zemřel, český kulturní tisk přešel jeho smrt mlčením. Toto mlčení bylo po přístích třicet let porušeno jen málokdy.