Památková péče

Hlavním smyslem památkové péče je uchovat a zhodnotit umělecký odkaz minulosti. Vznik oboru lze v historických zemích českých položit do konce 19.století, kdy se začal formovat jako uvědomělá společenská disciplina v rámci tehdejšího Rakousko-Uherska. (Tzv. Vídeňská uměleckohistorická škola, jejímž hlavním protagonistou byl profesor vídeňské univerzity Max Dvořák, rodák z Roudnice, stála tehdy v čele evropského vývoje discipliny.) Posledních 40 let však bylo pro památkovou péči u nás tragických a důsledky tohoto vývoje dnes silně pociťujeme.

Památkář

Pohled veřejnosti je rozporný. Samotný pojem „památkář“ získal v minulosti pejorativní nádech. Kdo to vlastně je? Zaměstnanec památkového ústavu, ať již regionálního, či celorepublikového, je odborník s vysokoškolským vzděláním. Je absolventem filozofické fakulty, obor dějiny umění, nebo vysokého učení technického, obor architektura či pozemní stavitelství se zaměřením na dějiny staveb. Může to být rovněž absolvent filozofické fakulty, obor etnografie (národopis), nebo archeologie. Kromě tohoto vzdělání musí mít za sebou minimálně 3 až 5 let práce pod vedením zkušeného odborníka, od kterého získá potřebné znalosti (na žádné z výše uvedených škol se prozatím nevyučují). Jde například o podrobný vývoj technologií historických omítek, jednotlivých částí staveb - oken, dveří, kování, druhů a tvarů skel apod. Absolvent, který neprojde tímto praktickým školením, je v památkové péči nepoužitelný.

…