Odvážný nahý císař

„Kdo se ptá, co bude, ptá se proto, aby se podle budoucnosti mohl zařídit. Chce znát budoucnost, aby věděl, co má dnes dělat. To ovšem znamená, že pro své přítomné jednání nemá dostatek etických vodítek.“ (T.Ježek: Etické problémy prognózování společnosti. Sportpropag, Praha, 1983)

Miloše Zemana poznala naše veřejnost jako člověka, který dokáže bez přípravy mluvit na libovolné téma třeba hodinu a ještě stačí posluchače potěšit několika přepychovými bonmoty. Tak ho znali i návštěvníci prognostických seminářů, které se konaly na jeho Oddělení komplexního prognózování ve Sportpropagu na počátku 80.let. Zde však byl přes svoji výmluvnost posléze odsouzen do role frajera Luke, který se vždy znovu zvedá na kolena jenom proto, aby nastavil tvář další ráně. Již tehdy totiž bylo jasné, že vysoké ambice jím prosazované prognostiky, vědy o všem možném, jsou přímo úměrné chabosti jejích teoretických základů.

Miloš Zeman tehdy vyznával metodu komplexního modelování, která simulovala na počítači vývoj společenských makroobjektů. Kritizován byl hlavně ze tří pozic:

 - komunističtí byrokrati se na něj zlobili, protože jim pod nálepkou varovných prognóz stále otevřeněji připomínal, jaký bude jejich konec

 - ekonomové (Klaus, Kouba, Mlčoch, Tříska, Zieleniec, Ježek, Rudlovčák, Tauber a další) mu nemohli odpustit, že při sestavování svých modelů zapomínal na ekonomii a na matematickou statistiku

 - jeho svobodě se těšící podřízení (Blažek, Kabele a částečně…