Zdraví zadarmo

Posteskla si jedna klinická psycholožka, jaké ji trápí dilema. V posledních letech zvládla několik technik ke snižování nebo i odstraňování bolesti. Tyto služby poskytuje zaměstnancům technického výzkumáku, který jí za ně velice špatně platí. Ptám se, proč to tedy nezkusí se soukromou praxí. Protože prý chce dávat to, co umí, lidem zadarmo.

Je pozoruhodné, jak se nám čtyřicet let sociální demagogie zažralo do duše. Copak si vůbec může tak inteligentní osoba myslet, že její služby jsou zadarmo? Podnik, ve kterém pracuje, vykořisťuje svou neschopností jak ji, tak všechny své zaměstnance. Kdyby opravdu fungoval, lidé by usilovali o to, aby v něm mohli pracovat, a podnik by se snažil přitáhnout si a udržet ty nejlepší. Musel by proto mít aktivní, vynalézavou a atraktivní sociální politiku. Její součástí by bylo, že by se chlubil službami své psycholožky. A ji by si zase samozřejmě snažil jako součást své přitažlivosti udržet, aby mu ji nepřetáhli jiní.Takzvané socialistické zdravotnictví nám vůbec nic nedávalo zadarmo, bylo spíš nákladnou institucí na to, jak roztrpčovat pacienty nedostatečnou péčí a personál mizernými mzdami a jak obě strany pohánět proti sobě.Povzdechla, že to, co dělá, by mělo zůstat darem. Ale vždyť to žádným darem není! Každý ze zaměstnanců výzkumáku si její pomoc zaplatí dvakrát: jednak na daních a jednak tím, co se z podnikových peněz přiděluje na podnikové zdravotnictví. Namítla, že jsou to opravdu drahé služby a kdyby je měli lidé platit,…