Knihovnický titanik

Kulturní tragédie odehrávající se v ponurých zdech Klementina za tichého souhlasu ministerstva kultury i celé veřejnosti dosáhla rozměru, jaký je jen těžko srovnatelný s jinými oblastmi naší kultury. Jde totiž ve většině případů o proces nevratný - rozpadlé, rozřezané či rozkradené knihy nelze na rozdíl od stavebních či jiných památek rekonstruovat ani oživit.

V knihovně je dnes více než 600.000 svazků vyřazeno z půjčování a uloženo v bednách či na hromadách. Přibližně 2 milióny knih jsou nacpány ve vlhkých depozitářích, kam zatéká a kde jsou bez rychlého zásahu odsouzeny ke zničení. Od léta loňského roku je podstatná část nových přírůstků ukládána opravdu jako hnůj do uzavřené studovny společenských věd. Vršení knih na hromady ovšem souvisí s tím, že statické zatížení stavební konstrukce budovy dosáhlo maxima. Klementinum po staletí dobře sloužilo jezuitům jako klášter, těžko ale může vyhovovat moderní informační instituci na prahu třetího tisíciletí. Proto se smiřme - lépe na hromadě, nežli pod hromadou.Jedním z důsledků zatím bezvýchodné situace knihovny je stále postupující rozvrat personální situace a lhostejnost některých zaměstnanců k vykonávané práci. Ročně z knihovny odchází každý druhý až třetí pracovník. Příčinou vysoké fluktuace mohou být nesporně nízké mzdy, které se, i když 60% všech zaměstnanců jsou vysokoškoláci, pohybují hluboko pod celostátním průměrem. Přímo ve službách pracují lidé, kteří si po osmi hodinách práce odnášejí mzdu na hranici…