Československo rasistické?

Před léty jsem byl svědkem zajímavé příhody. Vedle mladého muže seděla v autobuse cikánka s dítětem na ruce a šikovně mu z kapsy u džín vytáhla stovku. Všiml si toho, ale nenapadlo ho ji veřejně zostudit, zavolat na ni Bezpečnost a nechat ji vyvést, jak by snad leckdo učinil. Plácl ji tehdy jen tak přes ruku, zahrozil na ni prstem a stovku zastrčil do téže kapsy. Přestože pak vedle něho ještě asi deset minut jízdy seděla dál, už se o nic podobného nepokusila. Líbilo se mi to. Ten mladý člověk podle mě projevil smysl pro realitu.

Nesčetněkrát jsme se v uplynulých čtyřiceti pěti letech mohli stát svědky nepřátelských výpadů tzv. „poctivých občanů“ proti Romům, jejich šikanování a ponižování. Svému „spravedlivému“ rozhořčení vůči této „primitivní přítěži“ naší společnosti však dávali v takovýchto situacích průchod hlavně lidé nevzdělaní a omezení. Ti ostatní s tím sice nesouhlasili, avšak mlčeli, nevšímali si toho, měli svých starostí dost.A jak jinak, když sama administrativní moc Romy jako národnost neuznávala a řešila jejich problém způsobem sobě vlastním - administrativně, tj. necitlivě. Snažila se Romy přimět k tomu, aby na své romství sami rezignovali, aby jako jednotlivci v sobě potlačili svou přirozenost, aby zapomněli na svůj jazyk, na svou kulturu, kterou je především jejich krásná lidová slovesnost, lidová píseň, aby svou kulturu již dále nerozvíjeli, aby zapomněli na své tradice. Chtěla dosáhnout nemožného: aby se všichni Romové asimilovali, aby se…