Dobývají němečtí komunisté západ?

Přiznejme si: Brémy nepatří zrovna do míst, o kterých v Čechách panuje největší zájem. Znalci fotbalové Bundesligy snad slyšeli o tamním klubu Werder Bremen. Ale jinak? Důvodem, proč se tady přesto odvážíme čtenáře s děním v 600tisícovém hansovním městě obtěžovat, je, že právě Brémy už jednou byly kolébkou velké politické změny v celém Německu – a snad právě v této chvíli zase jsou.

V nedělních volbách do zemského sněmu se právě v Brémách podařilo Straně demokratického socialismu (PDS), nástupci komunistické SED, poprvé ve své historií překonat hranici pěti procent hlasů i v západní části Německa. Tím postkomunisté poprvé získávají vliv na politiku v některé ze starých spolkových zemích.

Političtí komentátoři přitom vzpomínají, jak v roce 1979 sklízela první volební úspěch v brémských volbách strana, kterou mnoho lidí tenkrát považovalo za bandu zanedbaných snílků – Zelení. O dvacet let později se pak jejich lídr Joschka Fischer stal prvním spolkovým ministrem zahraničí. Měli bychom se tedy už pomalu smířit s myšlenkou, že za deset let bude zastupovat Německo na parketu mezinárodní politiky třeba Gregor Gysi? Spíše nikoli.

Výsledek voleb v Brémách v mnohém přesně odpovídá příkladu z učebnice politologie: od roku 1995 město ovládá „velká koalice“ SPD a CDU – a to, že velké koalice voliče vždycky ženou do rukou menších stran, je všeobecně známo. V Brémách navíc značná část voličů už tradičně (a dost nevyzpytatelně) „kolísá“ mezi stranami na levém a pravém okraji politického spektra. Důvodem této náchylnosti vůči radikálním heslům je vysoká nezaměstnanost a rozšířená chudoba, která Brémy dlouhodobě trápí. Každý šestý občan města je odkázán na sociální dávky. A také sama radnice je proslulá svou rekordní zadlužeností.

Přitom PDS přišel víkendový úspěch skutečně vhod. Po dlouhých letech, kdy strana oslovovala jen voliče ve východním Německu, chystá PDS v červnu sloučení se západní „Volební alternativou sociální spravedlnosti“ (WASG), která se pod vedením bývalého předsedy SPD Oskara Lafontaineho odštěpila od sociálních demokratů. Nová strana sice už má jméno (Die Linke) – v minulosti ale měla problémy získat k sloučení souhlas všech stranických členů. Volební výsledek z Brém by tedy mohl způsobit jako motivace.

O tom, jestli se úspěch z hansovního města bude v příštích letech opakovat na celoněmecké úrovni, lze však pochybovat. Rozhodujícím prvkem bude hlavně další vývoj sociálních demokratů. Ve velké koalici v Berlíně se SPD vedle CDU v současnosti nejeví příliš šťastná – což by mohlo nahrát „skutečně“ levicové straně. Naopak ekonomický boom, který Německo před pár měsíci zasáhl a který značně snížil počet nezaměstnaných, levicovým požadavkům trochu vypálil rybník.

Vážný problém má PDS koneckonců také s personálním vybavením v regionech. Sami berlínští špičkoví reprezentanti strany o víkendu přiznali, že úspěchu v Brémách bylo dosaženo ne kvůli, ale navzdory kandidátům, kteří se tam o přízeň voličů ucházeli. Na druhém místě kandidátky totiž figuroval člověk, který se ještě před nedávnem kandidoval za úplně jinou partaj. A sice krajně pravicovou.