Titulek je provokativní záměrně a naráží na páteční vyjádření ministryně školství Kateřiny Valachové, že v případě šikany učitelky na pražské střední škole Na Třebešíně bude hledat zavinění i na straně školy. Veřejnost se v téhle věci rozdělila na dvě části. Jedna soudí, že ať už vedení školy o šikaně vědělo či nevědělo, nese za ni odpovědnost a má být odvoláno, druhá takový krok chápe jako podraz učitelů bezmocných před agresivními žáky.
Odpověď je v tomto případě přehledná. Šikana se potenciálně vyskytuje na každé škole a v každém podobném kolektivu. A že to není žádná novinka, dokládají i sto let stará literární díla snad ze všech koutů světa. Kdo četl třeba Musilovy Zmatky chovance Törlesse (rok vydání 1906), ten ví, o čem je řeč. Podstatné tedy je, co s ní škola udělá.
Je zajímavé, že na základních školách se šikana vyskytuje opravdu výrazně méně než třeba v devadesátých letech. Důvod? Dnes naprostá většina škol, hlavně na prvním stupni, věnuje pozornost vytváření a dohadování společných pravidel (obvykle je najdete viset na dveřích třídy), běžné jsou ranní komunitní kruhy (takové to divné sezení na koberci) a další postupy, jak dětem ukazovat, co je v mezilidské komunikaci důležité. Zjevně to pomáhá.
Na druhém stupni tyhle metody najdete spíš výjimečně a na středních školách v minimální míře. A právě škola na Třebešíně je vzorovým příkladem velké průmyslovky, kde se něčím takovým velmi pravděpodobně prakticky nezabývají. Ano, mají schránku důvěry a s problémem se lze svěřit třídnímu, ale to je zhruba vše. Na části středních škol je běžné, že učitelé přistupují k žákům z pozice moci, autoritativně - a oni na tuto „agresi“ logicky odpovídají. Agresí. Mezi sebou i vůči učitelům, u nich cítí, že si to mohou dovolit.
Zpátky k tomu titulku. On totiž není zase tak nesmyslný. Zástupkyně ředitele třebešínské školy pro média řekla o studentovi, který ona dnes už slavná videa poslal do médií: „Mě by zajímalo, proč to točil. Pokud ho šikana tolik trápila, proč nešel za třídním, za učiteli, nebo za vedením, proč to předal bulváru, jaký to mělo účel? A není tohle chování ještě víc mravně závadné než sama šikana? Byť ta je samozřejmě zavrženíhodná.“ To je děsivé přiznání vlastní nekompetence. Paní zástupkyně není schopná rozlišit mezi agresorem a oznamovatelem?
Psycholog David Čáp, který se vztahy ve školách dlouhodobě zabývá, říká, že šikana učitelů se vyskytuje skoro vždy tam, kde převažuje autoritativní nebo šikanující přístup ke studentům a kde učitelé „šikanují“ kolegyni či kolegu. Třeba tím, že o nich před studenty mluví s despektem. Tím jako by jim udělili „povolení“, že na „toho si dovolit můžete“.
Vyloučení těch tří studentů je asi logické a pravděpodobné, ale představa, že sama represe ten problém vyřeší, je mylné. Naopak, větší represe v autoritativním systému podobné situace jen podněcuje. Vyloučením studentů vytrhneme a odstraníme tři hříbky hořčáky, avšak podhoubí zůstane. A podhoubí opravdu nevytvářejí studenti, ale škola a učitelé.
Podívejte se na videozáznamkulatého stolu, kde se mluvilo o tělesných trestech ve školách i šikaně. (Zmínku o šikaně učitelů najdete na minutě 1:50:00.)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
