Vyměnit Roberta Plagu je opravdu hloupý nápad

Zda jsou informace o výměně ministra školství Roberta Plagy za jiného exponenta ANO důvěryhodné, nebo jde jen o řeči, to se teprve ukáže. Pokud by se však potvrdily, plynou z toho hned dvě špatné zprávy. Ani ne tak o Plagovi, jako spíš o premiérovi a personální politice nejsilnější strany.

Klíčový problém našeho vzdělávání jsou absurdně krátká funkční období ministrů a ministryň. I ti dobří neměli na práci obvykle víc než rok a půl. To je notoricky známé a předčasně měnit ministra zvláště ve školství, kde se každá změna může projevit nejdříve po pěti až deseti letech, není příznak manažersky rychlého rozhodování, ale ignorování jedné z nejzmiňovanějších výhrad ke vzdělávací politice státu.

Ano, jsou osoby jako Josef Dobeš či Marcel Chládek, kde má být veřejnost vděčná za každý měsíc, kdy už nemohou destruovat vzdělávací systém. Ale jinak platí, že když už někomu resort školství svěří, měl by dostat minimálně ony čtyři roky, aby měl šanci s reálnou prací a případnými změnami alespoň začít. Víc stejně stihnout nemůže. Chládek s Dobešem fakticky skákali z hořící paluby, kterou si sami zapálili, jiní ministři - jako například koncepční Petr Fiala - museli odejít po pádu vlády. Ale jaký je důvod pro odchod Roberta Plagy?

S tím souvisí druhá špatná zpráva. Vypadá to, že ANO, respektive premiér, nejspíš nemají kompetence a mechanismy, jak zjistit a posoudit kvality vlastního ministra. Nebo ještě hůř, možná je to nezajímá. Plaga se totiž vyznačuje jednou pozoruhodnou dovedností. Pozitivně o něm smýšlí prakticky celé spektrum těch, kdo se ve vzdělávání pohybují, bez ohledu na jejich vztah k ANO. To by straničtí stratégové mohli brát v situaci silného odporu liberálně naladěné veřejnosti vůči premiérovi jako silné eso. Nejspíš to tak není. Pokud totiž bude Plaga vyměněn, bude to jen potvrzení, že v ANO jde více o politický marketing než reálnou práci.

Má-li totiž Plaga nějakou slabinu, tak je to informování veřejnosti. Pohled do tiskových zpráv ministerstva, kde se to hemží setkáními s kýmkoli a předáním čehokoli, opravdu nereflektuje to, co se na ministerstvu děje. Ten rozdíl je tak zásadní, až si čtenář říká, zda to není záměr. Nebo opravdu politický marketing není Plagova silná stránka. Ministr má nicméně dvě jiné pozitivní vlastnosti.

Uvažuje v delším horizontu a je tedy schopen pozastavit a znovu promyslet už rozjeté projekty, pokud není přesvědčený o jejich prospěšnosti – aktuálně to platí o podobě přijímacích zkoušek na střední školy, podobě státní maturity a probíhající revizi vzdělávacích programů. Ty vyžadují zásadní proškrtání, mají-li mít učitelé šanci naučit žáky něco, co v životě reálně použijí.

A za druhé, ministr je schopen se postavit nedomyšleným a destruktivním nápadům, ať už je vymyslela opozice, podnikatelé, kraje nebo vlastní strana či premiér. To je případ obědů zdarma pro všechny, znovuzavedení dílen, branné výchovy nebo centrálního stanovení povinné bodové hranice u přijímacích zkoušek.

Máme tedy ministra školství, který nehoní lajky, uvažuje koncepčně a nechová se jako stranická onuce. Dobré. Pokud by to pro stratégy ANO nebyl dostatečně srozumitelný argument, lze jeden přidat. V aktuální podpoře Roberta Plagy se shodne široké spektrum lidí od odborníků po odboráře a hned dva učitelské spolky. Subjekty, které si jinak často vzájemně nemohou přijít na jméno. Už to je v atmosféře ryze české hašteřivosti pozoruhodný výkon. Opravdu mají v ANO adekvátní náhradu?

Autor je spolupracovníkem Informačního centra pro vzdělávání EDUin