Vaše škola je zamítnuta. Ve státní je místa dost

Dovedete si představit, že těm, kdo žádají o registraci nové politické strany, by ministerstvo vnitra rozesílalo odmítnutí s tím, že ve stávajících stranách je místa dost? To by asi každému přišlo absurdní. Novou politickou stranu obvykle lidé zakládají proto, že s těmi existujícími nejsou spokojeni. Nezajímá je, kolik je tam volných židlí.

Ale přesně tak se chová ministerstvo školství, když žadatelům o registraci nové neveřejné školy žádost zamítá s odůvodněním, že v okolních veřejných školách je volná kapacita. Tuhle politiku odstartovala ministryně Valachová - a její tehdejší náměstek Pícl v ní pokračuje beze změny i pod novým ministrem Plagou. Do podzimu 2016 platilo, že pokud jste splnili všechny v zákoně předepsané požadavky, například souhlas obce a kraje, ministerstvo vás do sítě škol zařadilo. A podle předem daných pravidel jste měli nárok na finanční podporu. Opět shodně jako u politických stran.

Někdy v listopadu 2016 ministerstvo začalo mít pocit, že žádostí příliš přibývá a rozhodlo se hledat nějaký způsob, jak je jednoduše zamítnout. Našlo argument „dostatečné okolní kapacity“, případně „nesouladu s dlouhodobým záměrem“. Obojí argumentace je pravděpodobně jednak protiústavní -  žaloby loni odmítnutých škol bude projednávat Ústavní soud – a jednak nevěcná. Ministerstvo vychází z nereálných čísel. Ale i tam, kde by v okolních školách bylo židlí dost, je to nepřijatelný postup.

Nová politická strana vzniká proto, že mají lidé jinou představu o tom, jak se dělá politika. Novou školu si dnes zakládají učitelé a rodiče prakticky výhradně proto, že mají jinou představu, jak vypadá efektivní učení. Mluvil jsem s mnohými z nich a konstatuji, že z devadesáti procent platí, že pokud by to, co chtějí, našli ve veřejné škole ve svém okolí, půjdou tam a do něčeho tak složitého, jako je založení nové školy, by neinvestovali čas a peníze. Současnou situaci razantního nárůstu zájmu o nové školy zavinil sám stát svou dlouholetou nečinností a neschopností nabídnout rodičům pro jejich děti vzdělání odpovídající měnícímu se světu.

Vedení ministerstva si pravděpodobně myslí, že omezováním neveřejných škol chrání veřejný systém. Jde o omyl. Ano, určitě je na místě snaha přesvědčit co nejvíc rodičů, že veřejná škola je pro ně dobré řešení. Ale zákazem alternativ politici zbytečně staví rodiče proti veřejným školám, případně je zahánějí do ilegality. Školy, které nedostanou povolení, často pak fungují jako komunitní, mimo dohled státu a bez státních peněz, tedy za mnohem vyšší školné. Zbytečně tu vzniká stínový vzdělávací systém pro „spíše“ bohaté. Efekt je to přesně opačný, než byl záměr.

Z loňských jednapadesáti žádostí byla nakonec do sítě zařazena zhruba polovina škol. Letos je žádostí 49. To vypadá, že šance nejsou zase tak špatné. Jenže pokud se podíváte, jaké školy byly loni povolené nebo zakázané, nelze nevystopovat parametr, podle něhož se rozlišovalo. Neexistuje totiž. Záleželo jen na tom, co si kdo prolobboval a vyhádal, případně komu přálo štěstí. A to je zcela nepřijatelné. Ministerstvo uplatňuje politiku milostivého samovládce a daří se mu šířit atmosféru strachu a nejistoty.

Poslední dva týdny se médiím ozývá jedna odmítnutá škola za druhou, ale obvykle se obávají svůj případ zveřejnit. Co když se jim ministerstvo pomstí? Co když pak při jarním handlování dostanou přednost ti, co si veřejně nestěžovali? Zakladatelé škol investovali statisíce a dva roky času, proto vždycky raději sklopí hlavu. Ministerstvo školství ví, že i když bude o důvodech odmítání škol lhát jako loni, málokdo si troufne protestovat veřejně. A čas hraje pro samovládce. S každým dalším týdnem se snižuje šance, že zřizovatelé stihnou školu prvního září otevřít. A my nenápadně přicházíme o další oblast, kde platí zákony a nerozhoduje jen úřední a politická zvůle.

Autor působí v informačním centru o vzdělávání EDUin