Dílny a pozemky? Skvělý způsob, jak děti odradit od fyzické práce

„Dílny a pozemky? To si pamatuju. V dílnách jsme každou hodinu soutěžili, kdo delší dobu vydrží mít prst ve svěráku u ponku, zatímco ho spolužák „rozhodčí“ utahoval tou pákou. V pozemcích jsme pak většinu hodiny čekali, než nám pedagog vydá hrábě.“ Těžko dodat k nejnovějšímu „vládnímu“ návrhu něco trefnějšího, než v internetové debatě poznamenal zde citovaný nick Phillip Marlowe.

Smyslem povinných dílen a pozemků, které vymyslel premiér Babiš v součinnosti s předsedou Asociace malých a středních podniků Karlem Havlíčkem a které mají být do dvou let zavedené do škol, je zvýšit lásku žáků k manuální práci a technickým oborům. Jak jinak. Ještě než ten skvělý návrh dorazí na ministerstvo školství v demisi, bylo by vhodné říct pár věcí. Ministr Plaga je s nimi pravděpodobně obeznámen, je to v oblasti školství informovaný muž, ale k premiérovi tyhle informace nedorazily.

Tak zaprvé je třeba politikům jasně připomenout, že školy nejsou nafukovací podle jejich aktuálních nálad a objednávek průmyslníků. Jen za poslední měsíc dva tu máme návrhy na zavedení vlastenecké výchovy, branné výchovy, dílen a pozemků; z nedávna je to pak etická výchova, finanční výchova, více tělesné výchovy, důkladnější příprava na přijímací zkoušky a tak podobně. Opravdu si někdo myslí, že je to reálné? Není. Bylo by nutné poškrtat jiné části rozvrhu, což samozřejmě nikdo nenavrhuje. Tedy, milí politici, nejdřív škrtejte, pak vymýšlejte, co hezkého bychom mohli ještě do škol přicpat.

Za druhé je to nesmysl i v případě, že se shodneme, že větší manuální zručnost dětí by se hodila. Doma i v profesi.  Vážně si někdo myslí, že hrabáním parku a výrobou ptačích krmítek či překližkových lucerniček někoho lze přesvědčit, že technická profese je skvělá životní cesta i v jednadvacátém století?  K manuální práci můžete děti přitáhnout jedině tak, že jim bude dávat smysl. A možnosti lucerniček jsou v tomto směru velmi omezené.

Logická námitka zní, že pozemky mohou být tvořivou péčí o zahradu a hospodářství a dílny dobrodružnou výrobou funkčních a užitečných věcí. Ano, teoreticky. Ale v naprosté většině škol téměř jistě nebudou. Povinné dílny a pozemky vnímají školy jako další ministerský opruz, na který nemají čas, kvalifikované učitele ani prostory. Takže je dostane na starosti někdo, kdo nemá na práci nic lepšího, a v místnosti s nízkým stropem, zářivkami a červenými svěráky dětem včas ukáže, čemu se mají v životě pokud možno vyhnout.

Babiš s Havlíčkem bojují minulé války. Cesta, kdy budeme do přetížených škol přidávat další hodiny čehokoli, je marná a předem odsouzená k neúspěchu. Existuje nějaká jiná? Ano. Posilujme trend lesních školek a škol. Protože tam dítě naváže zcela přirozený vztah k fyzickému světu, kde se pracuje rukama. Rozumí, že to, co vypěstuje na záhonu, pak také sní. Že bez pily a kladiva se doma těžko obejde. Co z tohoto světa lze, přenesme do běžných škol. Nepřidávejme další hodiny čehokoli, vytvářejme příležitosti, aby do nich chodila nejen hlava, ale i ruce a srdce. V tuhle chvíli panuje ve školách jednoznačná preference „hlav“ a (ne)vyslovené opovržení těmi, kteří na cestě k maturitě a vysokoškolskému diplomu neobstojí, proto se musí živit rukama.

Podívejme se do škol v zahraničí. Tam vedle velké a světlé místnosti s počítači najdete stejně velkou místnost se šicími stroji, další s truhlářskými stroji a další vybavenou pro elektrotechniku. Jsou to školy, kde srovnatelný pocit úspěchu můžete zažít se schopností řešit rovnice, programovat robota z Lega i ušít kalhoty. Ve všech případech bez rozdílu pohlaví. Jsme schopní mít v dohledné době něco takového? Pokud namítnete, že ne, ale povinné dílny jsou alespoň něco a první krok, pak odpovídám, že ano, ale je to první krok opačným směrem.

Pokud chceme děti od fyzické práce odradit, hurá na cestu. Pokud to není naším cílem, dejme školám pokoj a nevymýšlejme další povinné nesmysly. Pracovní činnosti ve školních programech jsou a školy se s tím každá vyrovnávají podle svých možností. Když jim neumíme pomoci k lepšímu vybavení a nedáváme jim prostor, aby ve výuce intelektuální a manuální dovednosti zrovnoprávnily, pak jim aspoň neukládejme další nesmyslné povinnosti.

Autor působí v informačním centru o vzdělávání EDUin