Tři otázky pro zastánce povinné maturitní matematiky

Předpokládám, že povinnou matematiku u maturity zavádíme proto, aby ji absolventi lépe uměli a měli k téhle oblasti lidského myšlení lepší vztah. Na jedné věci totiž existuje shoda mezi zastánci i odpůrci povinné matematiky. Kromě mateřského jazyka, v němž přemýšlíme, a cizího jazyka, s nímž překračujeme národní hranice, je matematika jako strukturovaný jazyk přírodních věd další klíčový nástroj pro uchopení okolního světa. Ve vědě je důležité stavět, potvrzovat nebo vyvracet hypotézy. A umět si klást otázky. Tady jsou tři otázky k maturitní matematice, které si zaslouží odpověď.

Jak povinná matematika zlepší vztah žáků k matematice?

Máme dva problémy. První – velký podíl žáků základních a středních škol matematiku neovládá. Druhý – mají k ní odpor a snaží se jí vyhýbat. Ten druhý problém je mnohem závažnější. Protože se jen těžko můžete významně zlepšit v něčem, co nemáte rádi, čemu se aktivně vyhýbáte. Jak tedy zavedení povinné matematiky u přijímaček a maturity zlepší tento vztah? Může někdo alespoň hypoteticky popsat mechanismus a kauzální souvislost mezi povinnými zkouškami a obratem ve vztahu k matematice jako předmětu?

Jak povinná matematika u maturity zlepší matematické znalosti absolventů středních škol?

Opět asi není sporu, že schopnost počítat, ale také číst a vytvářet grafy a diagramy, umět pracovat s tabulkovými procesory, strukturovaně přemýšlet, posuzovat pravdivost výroků jsou schopnosti důležité pro běžný praktický život bez ohledu na profesi. Ale ověřuje tohle test státní maturity? Stačí se do něj podívat. Vypadá zhruba tak, jako kdyby v testu z češtiny místo pravopisu a porozumění textu převažovaly větné rozbory, určování vedlejších vět a slovesných tříd. Jenže právě tento test spolu s přijímacím testem z matematiky bude na základních a středních školách tím, k čemu budou učitelé směřovat, v čem budou žáky cvičit. Čím slabší to budou žáci, tím jednoznačnější bude rezignace na klíčové a praktické dovednosti v matematice. Výuku na gymnáziích to ovlivní minimálně nebo vůbec. Pro ty nepředstavuje současná podoba testu bariéru. Na odborných školách ale stráví žáci spoustu času nácvikem skoku přes maturitní laťku, která jim ale ve výkonu profese ani osobním životě nepomůže. Opět vyzývám ty, kteří tuto hypotézu považují za chybnou, aby popsali, jak může povinná matematika výuku na školách pozitivně ovlivnit.

Jak se vyrovnáme s faktem, že na některých školách po roce 2021 neodmaturuje nikdo?

Tady už jsme čistě v oblasti vzdělávací politiky. I kdybychom zavedli všechna opatření, která pro zlepšení výuky matematiky plánuje ministryně školství, a nic proti nim, není reálné, aby došlo během čtyř let k obratu. Tedy že by většina populace začala mít k matematice kladný vztah a výrazně se zlepšily její dovednosti. To sice možné je, jak ukazují reakce dětí na metodiku Hejného matematiky na základních školách, ale je to dlouhodobá záležitost. Navíc maturitní test zafixuje problematickou podobu toho, co se učí na středních školách.

Za pět let tedy velmi pravděpodobně budou školy, kde se současná míra neúspěšnosti u maturity, která se pohybuje mezi 30 až 50 %, přiblíží po zavedení tří povinných zkoušek k 80 i 100 %. Zvláště rizikové jsou v tomto směru nástavby, kde si maturitu dodělávají čerstvě vyučení, nebo naopak lidé, kteří jsou k tomu nuceni třeba ve čtyřiceti či padesáti živnostenským zákonem. Hořkým paradoxem je, že tak kvalifikaci nezískají právě ti, kteří tolik chybí – řemeslníci, technici, lidé ve službách.

Státní maturita před sebou už v té současné podobě po šesti letech existence tlačí desítky tisíc čerstvých „neabsolventů“ odborných škol, do jejichž studia stát investoval, ale jimž se ani opakovaně nepodařilo - na rozdíl od odborných předmětů - zvládnout maturitu z matematiky nebo cizího jazyka, a jsou tedy bez kvalifikace. Nemají ani maturitu ani výuční list. A pracovní trh přichází o kvalifikované dělníky s technickým vzděláním, kvůli kterým se vlastně všechna tato opatření zavádějí. Had zakousl do vlastního ocasu. Tady mi stačí prostá odpověď na otázku: Je to tak v pořádku? Ano. Ne.

P. S. Tu výzvu k odpovědi myslím vážně. Veřejných protagonistů podporujících zavedení povinné matematiky je dost na to, aby se mezi nimi našel někdo, kdo na věcné otázky věcně odpoví.

Autor je externím spolupracovníkem redakce