Prorektor Karlovy univerzity čelí podezření z plagiátorství

O problému plagiátorství, tedy vydávání cizího díla za vlastní bez uvedení použitých zdrojů, se v Česku začalo debatovat především kvůli problémům politické reprezentace. Nejprve musela kvůli opisování závěrečných vysokoškolských prací z postu ministryně spravedlnosti odstoupit Taťána Malá (ANO). Poté ze stejných důvodů skončil i tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál (ČSSD).

Příběh, který se v tuto chvíli odehrává na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale ukazuje, že se nejedná pouze o záležitost vrcholných politiků. Akademické kruhy se tentokrát ocitly na druhé straně barikády. Podezřením z plagiátorství totiž čelí historik a prorektor univerzity pro vnější vztahy Martin Kovář, který patnáct let působil na postu ředitele Ústavu světových dějin na pražské filozofické fakultě.

Historik navíc od září působí jako externí poradce ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD). „Musím se přiznat, že o této záležitosti nemám žádné informace a slyším je poprvé. Pokud by se podezření potvrdila, spolupráci bych ukončil,“ napsal Respektu Petříček. Sám Kovář podezření odmítá a univerzita se nechce do vyšetření věci nijak vyjadřovat.

Hrobové ticho

Na možné plagiátorství upozornil tento týden dokument na webové stránce spolku Ffabula, který vypracovali tři doktorandi působící na filozofické fakultě - Marek Jandák, Tomáš Konečný a Ondřej Crhák. „Narazili jsme na to náhodou,“ říká Jandák. „Náš kamarád Tomáš Konečný psal diplomovou práci o novověké Anglii, a když sbíral zdroje.“ Konečnému se do rukou dostaly dvě knihy - od anglicky píšícího historika Barryho Cowarda The Stuart Age: A history of England 1603–1714 z roku 1980 a publikace Martina Kováře Anglie posledních Stuartovců z roku 1998. „Při detailnějším procházení jsme poté zjistili, že se překrývají. A tak jsme začali pátrat dál,“ vysvětluje Jandák.

Doktorandi fakultním a univerzitním orgánům proto zaslali toto úterý vlastnoručně vypracovanou analýzu, ve které se snaží prokázat, že se historik Kovář dopustil plagiátorství. Svá podezření vznesli i na pravidelné schůzce studentů a vedení tři hlavních ústavů filozofické fakulty. „Reakcí ředitelů ústavů bylo mlčení a hrobové ticho,“ shrnuje úterní sešlost Marek Jandák.

A podle odborníků je nejspíše na místě. V analýze studenti poukazují na to, že k plagiátorství mělo dojít nejméně ve třech Kovářových publikacích – kromě knihy Anglie posledních Stuartovců (1998) také v díle knihy Stuartovská Anglie (2002) a v loňském článku Jakub I. Stuart, který je součástí kolektivní monografie Lidé a dějiny.

Kovář podle studentů opsal poznámkový aparát z Cowardovy knihy v rozsahu více než 40 procent (v jedné z kapitol první knihy byly poznámky pod čarou identické dokonce v 32 z celkových 34 poznámek). „Zkoumáním Kovářových poznámek pod čarou jsme došli k tomu, že plagiátorství zde nebylo a nemohlo být pouhou nedbalostí, ale systematickým postupem práce,“ píše se v dokumentu.

Studenti porovnávali i část Cowardovy knihy a Kovářových publikací. „Ze srovnání tematicky shodných kapitol jasně vyplývá, že se shoduje i text. Martin Kovář ani neuvedl, že ve své publikaci cituje z vědecké publikace, čímž zatajil Cowardovo autorství a citace z jeho knihy pouze opsal i s odkazy na literaturu, ze které cituje původně Coward,“ shrnují studenti. Kniha tak podle nich budí dojem, že se jednalo o Kovářův původní výzkum, nikoliv pouhý překlad Cowardova díla. V Kovářových knihách není Cowardovo dílo uvedeno ani v závěrečném seznamu použité literatury.

V článku z roku 2017 je kniha jako zdroj sice uvedena, ale autoři analýzy opět docházejí ke špatnému citování a uvádění zdrojů. „Opět jsme narazili na velkou shodu v poznámkovém aparátu. Tentokrát se jednalo o 52,4 procenta citací od stejných autorů, s totožnými výroky, odkazy na stejné strany, a to vše seřazené ve stejném pořadí jako u Cowarda. Tohle prostě nemůže být náhoda a svědčí to jen o tom, že se rozhodně nejedná o originálně napsaný text,“ říká Jandák.

Podle studentů Kovář sice v roce 2017 neopisoval tak často a slovo od slova jako v předchozích dvou knihách a v článku častěji parafrázoval, ale podstata jeho práce se zdroji zůstává stejná. Tato kapitola navíc vznikla v rámci univerzitního programu PROGRES z peněz Karlovy univerzity, kterou přerozděluje vědecká rada, jejíž součástí je i sám Kovář.

Kniha z roku 1998 byla vydána pod univerzitním nakladatelstvím Karolinum, následující Stuartovská Anglie z roku 2002 dokonce získala Cenu Miroslava Ivanova udělovanou Klubem autorů literatury faktu. „Z našich analýz vyplývá, že se profesor Martin Kovář ve všech třech zmíněných publikacích opakovaně a systematicky dopouštěl plagiátorství. Přivlastňoval si tak výsledky Cowardovy práce,“ shrnuje Marek Jandák.

Kovář obvinění odmítá

Doktorandi dodávají, že už delší dobu se o podezření Kováře z plagiátorství na fakultě mluvilo jako o veřejném tajemství. Studenti ale s oznámením čekali, až Tomáš Konečný, jeden z autorů analýzy, oficiálně ukončí magisterské studium na Ústavu světových dějin, kde Martin Kovář působí. Obávali se, že by odhalení mohlo spolužákovi zkomplikovat ukončení studia. „Navíc jsme chtěli mít vše podložené a vyargumentované, protože jsme si nebyli jistí, že se za nás fakultní orgány postaví. Atmosféra na filozofické fakultě tomu totiž nenasvědčuje - lidé se bojí jít proti vedení téměř s čímkoliv, i když se jedná o takhle závažná podezření,“ shrnuje doktorand a další autor dokumentu Ondřej Crhák.

Martin Kovář Respektu napsal, že obvinění studentů rozhodně odmítá. „Tvrdit něco takového na základě části jmenného rejstříku a části poznámkového aparátu je podle mého názoru přinejmenším neetické,“ uvedl a dodal, že v situaci, kdy se danému tématu věnuje jen několik relevantních historiků, nelze očekávat, že budou psát něco dramaticky odlišného.

Podnětem se nyní zabývají etické komise jak na úrovní filozofické fakulty, tak na úrovni univerzity. Etická komise Karlovy univerzity dostala podnět od studentů ve středu ráno, nyní se bude rozhodovat o datu jejího setkání. Podle mluvčího univerzity Václava Hájka nechce Karlova univerzita ani rektor Tomáš Zima do konce prošetřování záležitost jakkoliv komentovat. Stejně se vyjádřil i děkan filozofické fakulty Michal Pullmann.

Experti ale mluví o jasném pochybení. „Textové i poznámkové shody v uvedených daných pasážích ukazují, že se v podstatě jedná jen o překlad anglického originálu, ne o původní text autora. To rozhodně není standardní práce historika,“ hodnotí historik působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Ota Konrád. Podle Konráda by se celý text musel převést do uvozovek s dodatkem, že Kovář čerpal právě z Cowardovy knihy. „A to vše bez odcitovaných poznámek, protože to podle všeho nejsou zdroje, které historik pro danou pasáž své knihy sám studoval,“ dodává po prostudování příslušné analýzy od doktorandů.

Podle advokátky Petry Dolejšové z kanceláře eLegal, která se mimo jiné specializuje na autorské právo, by se knihy ve snaze vyhnout se plagiátorství neměly „slepovat“ z větší části pouze z cizích textů. „Právo sice dává možnost použít pro vědecké účely úryvky z cizích prací. Aby se ale nejednalo o plagiát, musí být zde uvedena přesná citace a musí jít o použití jen drobných úryvků,“ říká Dolejšová - nicméně dodává, že zákon neurčuje přesnou hranice, kdy ještě nejde o plagiát a kdy už ano.

Studenti filozofické fakulty každopádně doufají v řádné prošetření případu. Chystají se oslovit i anglické vydavatelství kvůli podezření na porušení autorských práv Barryho Cowarda. „Chtěl bych ale říct, že nejsme vyšetřovatelé. Pokud to univerzitě nebo fakultě přijde nedostatečné, může vše důkladněji prošetřit sama,“ říká Ondřej Crhák s tím, že se podle jeho názoru jedná o porušení etického kodexu Karlovy univerzity, opatření děkana filozofické fakulty i občanského práva.

„Jsme přesvědčeni, že by všem v naší společnosti mělo být měřeno stejným metrem a měla by pro ně platit stejná pravidla,“ uzavírá Marek Jandák. „Za podobný čin by byl každý student vyhozen. Proto není přípustné, aby kariéra takhle vysoko postaveného akademika byla vybudována na podvodu.“