Podceňované dovednosti: Uznávejme roli štěstí a naučme se říkat Ne

Svého času nejmocnější muž planety Franklin Delano Roosevelt strávil všechna čtyři svá funkční období v úřadě prezidenta USA na invalidním vozíku a k přísaze ho museli vynést do schodů. Jeho blízká spolupracovnice a ministryně práce ve všech jeho administrativách Frances Perkins ve svých vzpomínkách zmiňuje tichý údiv nad tím, jak málo Roosevelta – alespoň navenek - jeho omezení vyvádělo z míry.

„Když nemůžeš chodit, chceš mlíko a oni ti místo něj přinesou pomerančový džus, musíš se naučit jedno: říct ‚To je v pořádku‘ a vypít, co ti dali,“ řekl jí jednou. Server colaborativefund.com tento Rooseveltův přístup – skousnutí jistého stupně nepochopení, nepohodlí a obtíží, když to okolnosti vyžadují – zařadil na svůj seznam „přehlížených, leč velmi potřebných dovedností“ (PLVPD). Tady je několik dalších:

1) Umění rozpoznat, jak moc vaše touha po tom, aby něco byla pravda, ovlivňuje vaše přesvědčení, že to pravda skutečně je. V této dovednosti, jak píše collaborativefund, je například klíč k úspěšnému investování, kde možnost velké odměny za správné rozhodnutí může vést k víře, že naše rozhodnutí je určitě správné, i když jsme ho nepodrobili dostatečnému zkoumání. Teze, že odměna povzbuzuje soustředění a schopnosti, je totiž platná jen do určité míry: velká odměna totiž může zatemnit mozek touhou po ní. Což vysvětluje, proč lidé dokážou poměrně snadno podlehnout různým „výhodným“ nabídkám, jejichž riskantnost či falešnost jde s jasnou hlavou rozpoznat poměrně snadno.  Povědomí o tom, že šance na velkou odměnu a zisk vyžaduje dodat svému rozhodování zvláštní dávku skepticismu, je velká, ale podceňovaná schopnost.

2) S rostoucí propojeností současného světa roste i vaše šance, že narazíte na lidi, kteří se na věci dívají úplně jinak než vy. “Čím víc internet vystavuje lidi novým pohledům a ideám, tím větší vztek se v lidech probouzí nad tím, že tyto různé pohledy a ideje existují,“ cituje collaborativefund jednoho z technologických mágů Silicon Valley Benedicta Evanse. Schopnost zdvořile obcovat s lidmi, s nimiž člověk nesouhlasí, se proto stává jednou z nejdůležitějších dovedností pro život ve 21. století. Pro ty, kdo nejsou od přírody požehnáni vrozenou empatií, nabízejí autoři textu jednoduchý tréninkový trik: najděte si lidi, se kterými se neshodnete v řadě věcí, ale jejichž pohled na aspoň jeden důležitý bod uznáváte, takže je nepovažujete za naprosté cvoky – a s nimi zkoušejte debatovat o kontroverzních otázkách. Předběžný respekt je důležitý k tomu, abyste svého společníka neodepsali hned, bez vyslechnutí všech jeho argumentů.

3) Na seznam PLVPD rozhodně patří i schopnost diplomaticky říci Ne. Lidé ho totiž mají tendenci říkat dvěma špatnými způsoby. Ten první je, že se za „ne“ cítí provinile, takže mlží, nebo říkají „ano“ s cílem odložit nevyhnutelné „ne“; a když chvíle odmítnutí nakonec přijde, vypadá jeho nositel jako blbec a žadatel se cítí mnohem více oklamán a zklamán, než by byl v případě počáteční upřímnosti. Druhý špatný způsob je říci „ne“ tak nepříjemným a zraňujícím způsobem, že druhý člověk zcela ztratí chuť k vám s nějakými myšlenkami nebo problémy vůbec přicházet. Takže i tady ztrácejí obě strany. Zní to banálně, ale diplomatické „ne“ znamená vyložit zcela jasně své pocity, ale zároveň mít empatii k tomu, jak si druhá strana může tyto pocity vyložit.

4) Poslední, ale nikoli nejméně důležitá v tomto krátkém výběru je schopnost uznávat roli štěstí - stejně jako uznáváme risk. Oba tyto fenomény stojí za tezí, že konečný výsledek může být ovlivněn událostmi mimo naši kontrolu. Risk je to, co se stane, když uděláte dobré rozhodnutí, ale konečný výsledek nedopadne dobře; a štěstí je to, co se stane, když uděláte špatné nebo průměrné rozhodnutí a výsledek dopadne skvěle. V životě se stává obojí, ale uznávat risk je snazší, neboť ten dává člověku intelektuální východisko ze situace, když se věci zvrtly a nešly podle plánu. Se štěstím je to opačně – je bolestné připustit, že něco z našeho úspěchu, nebo možná celý úspěch, nepřinesla naše aktivita. Takže štěstí je na rozdíl od risku přehlíženo a ignorováno.  Přitom vědomí, že naše vítězství a výhry nemusí znamenat, že jsme něco udělali dobře ve stejném smyslu, jako naše prohry nemusí znamenat, že jsme něco udělali špatně, je podle collaborativefund „zásadně důležité pro to, aby se člověk naučil vyvozovat patřičná poučení ze zpětné vazby reálného světa“.