Nestavte obchodní centra, říká starosta města, ve kterém se žije nejlépe na světě

Každoroční žebříček, ve kterém britský časopis Metropolis vyhlašuje města, kde se žije nejlépe, tentokrát ovládli Seveřané: první je dánská Kodaň a třetí finské Helsinky. Hodnotícími kritérii je zejména bydlení, doprava, ekologie a kultura. Právě Kodaň má jako jediné město víc cyklistů než řidičů, a navíc místní radnice právě přislíbila, že nebude od roku 2025 produkovat uhlík. „Vybudováním funkčních cyklostezek a sítě hromadné dopravy jsme snížili produkci oxidů uhlíku o 50 procent,“ říká starosta Kodaně, sociální demokrat Frank Jensen

Čím podle vás dosáhla Kodaň na post města, kde se dá nejlépe žít?

Dbáme na bezpečnost a na inovace, což jistě zlepšuje kvalitu života. Mezi našimi předními hodnotami je i zeleň, tedy péče o parky a zkrátka o to, aby město nebylo jen samé domy. V tom si podle mě vedeme dobře: máme parků hodně a přes léto jsou zaplněny lidmi, kteří tu sedí nebo pořádají pikniky. Nicméně všechno tohle jde ruku v ruce se statutem Dánska jako takovým. Jsme po Islandu druhá nejbezpečnější země na světě, snažíme se naslouchat návrhům občanů. Vždycky je tu místo pro něco nového, ať to jsou návrhy městských kol nebo nové budovy. Rád si říkám, že Kodaň je město, kde mají všichni rovné příležitosti a že tu lidé mají vyrovnaný pracovní život s osobním.

V čem dělá Kodaňan něco jiného než třeba Pražan?

Pražany neznám. Ale čeho si můžete v Kodani hned všimnout, jsou kola. Místní na nich nejezdí proto, že by museli, nebo proto, že je to levnější. Je to bezpečnější a je to jeden z nejlepších způsobů dopravy. A je to i rychlé; Kodaň není tak velké město, vlastně by se tu šlo skoro všude dostat i pěšky, jen pomaleji.  Místa pro auta tu sice jsou, ale jen omezeně, v některých zónách. Proto tady tak málo lidí vlastní auto. A Kodaň neustále investuje peníze  do zlepšování cyklostezek.

Zároveň jste jedno z mála měst, kde funguje metro ve dne v noci. Proč, když většina lidí jezdí na kole?

To jsme udělali právě kvůli tomu, že jsme se chtěli zbavit aut. On tady pro ně stejně není takový prostor a městu se jedině uleví. Když budou mít obyvatelé k dispozici funkční cyklostezky a rychlou hromadnou dopravu, nebudou potřebovat auta ani na to, aby se dostali do odlehlejších částí města. Jinak je mimochodem celkem běžné, že se vícero sousedů nebo přátel mezi sebou domluví a koupí si jedno auto do dvou a více rodin, a pak ho používají především při výletech mimo město.

Souvisí to se slibem, že se Kodaň má stát prvním městem, které neprodukuje oxidy uhlíku, už v roce 2025?

Samozřejmě. A ukazuje se, že to funguje. Vybudováním funkčních cyklostezek a sítě hromadné dopravy jsme snížili produkci oxidů uhlíku o 50 procent. Trvalo to dvacet let. Základem je přechod na zelenou energii, rekonstrukce budov, které uhlík produkují, ale také lepší nakládání s odpady. Zrovna v Kodani to není tolik vidět, ale Dánsko je gigant, co se týče větrné energie: ve vnitrozemí vidíte stovky větrníků. A to je levná energie, protože je tu hodně větrno, i když téměř nemáme žádné větší hory.

Kde na takové investice berete peníze?

Je celkem známo, že Dánové mají poměrně velké a progresivní daně; průměrně je to něco kolem 44 procent. Jsou to peníze, které jsou na zdravotnictví, na sociální dávky a další věci - a mimo jiné i na tyto investice. No a pak je tu ještě daň za auto, která se platí, když si ho pořizujete. Je velká, vlastně činí skoro dvojnásobek ceny vozu. Spousta lidí tak bude radši jezdit na kole nebo používat veřejnou dopravu; a ti, kdo si auto opravu pořídí, pak daní přispějí na lepší silnice a vývoj cyklostezek.

Nebude město „bez uhlíku“ vyžadovat i „speciální chování“ obyvatel?

Ne, vyžaduje to především ony investice do „zelených“ řešení. Jsou leckdy dražší, ale nakonec se vyplatí. A to nejen peněžně a z dlouhodobého hlediska, vytvářejí také více pracovních příležitostí; i na národní úrovni předstihuje tenhle obor všechny ostatní sektory. Krom toho si myslím, že Kodaňané to jednoduše oceňují.  Mnoho z nich raději bydlí v centru města, než by se stěhovali na předměstí, které by mohlo být teoreticky čistější, ale často není.

Mohla by tedy takhle žít celá Evropa?

Asi mohla, kdyby změnila přístup k investicím. Když jdete po Kodani, tak si všimnete, že je tu vlastně jen málo obchodních center, že tu sice máme velké řetězce, jako je třeba v módě H&M - ale ne v jednom obřím domě. Investovat do takových center je zbytečné, když by místo takových domů mohlo stát něco originálnějšího a užitečnějšího. Nemusí to být zrovna kino nebo muzeum. Třeba na jednom břehu kodaňského kanálu je bývalá továrna nazývaná Papírna. Asi by z ní bylo skvělé obchodní centrum, ale my místo toho udělali Street food shop, takže se tam dá dobře a levně najíst a lidi to baví.

Co je pro vás hlavní při vedení města?

Pro mě je nejdůležitější, aby Kodaň zůstala městem pro všechny. Nechci, aby se dělila na chudší a bohatší předměstí, chci, aby si tu byli všichni rovni. Snažím se dbát především na to, aby tu bylo dostupné bydlení, vysoká kvalita škol a vysoká zaměstnanost. Kulturní život je v Kodani bohatý, myslím, že i tohle přispívá ke štěstí místních. Každou chvíli se tu něco pořádá a lidé se sami snaží přijít s něčím vlastním; je důležité jim to umožnit. I to bude nejspíš důvod, proč jsme zvítězili.

Mluvíte o dostupném bydlení, ale Dánsko je nejdražší zemí Evropské unie a Kodaň je jednoznačně nejdražším dánským městem…

To ano, ale nemusíte být milionář, abyste mohla v Kodani bydlet. Dánové mají obecně vysoké příjmy, které se pak snadno vyrovnají s nájemnými, když do něj investují třetinu platu. Krom toho nemajetní lidé dostávají dávky na bydlení nebo mají často přidělené byty; to platí i pro studenty, a nejen místní, ale i zahraniční.

Netvoříte tím ghetta?

Ne, byty jsou rozmístěny napříč Kodaní, netvoří se tak uzavřená skupina, která by mohla být potenciálně nebezpečná.

Dá se to říct i o Christiánii, která vyhlásila částečnou nezávislost a je často terčem kritiky?

Christiánie je část města, na kterou jsme pyšní především proto, že už téměř 40 let vytváří alternativní prostor. Terčem kritiky je proto, že se v rámci částečné nezávislosti vyslovila pro legalizaci prodeje marihuany. A ačkoliv má více problémů než jiné části města, pořád je to čtvrť, kde se v noci nebojíte. Samozřejmě tyhle mouchy musíme vychytat. Není to ideální, ale uklidňuje mě, že za 40 let se situace v Christiánii velmi zlepšila a že si tam sousedé rozumějí.