Naprosto brutální Havlíček

Tak ještě jednou: plán Evropské unie na zcela zásadní, dříve neviděnou ekologickou proměnou evropské energetiky, dopravy a průmyslu nevznikl proto, že by Evropa neměla co dělat a chce se zabavit. Ani proto, že má kopu peněz a neví, co s nimi. A ani proto, že by chtěla technologicky experimentovat, podpořit vědu, uplatnit technické novinky. Nic z toho neplatí. Mohutný a velkorysý plán známý jako new green deal, česky zelený úděl, byl loni členskými státy schválen kvůli kritické potřebě vyhnout se oteplení Země a katastrofálním následkům na veškerý život, před nimiž varují experti na klima.

Česká politická reprezentace nikdy nepatřila k velkým stoupencům tohoto plánu, ale nakonec s ním souhlasila a zdálo se, že přijala argumenty, na nichž je celý věc postaven. Teď to však vypadá, že jedna z důležitých postav české účasti na zeleném údělu, ministr hned dvou resortů Karel Havlíček zhola nic nepochopil. Během tiskové konference ke koronaviru totiž šéf průmyslu a dopravy prohlásil: “Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu, tedy zeleného údělu. Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné. Mám na mysli snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 na 55 procent oproti hodnotám z roku 1990. Obrovské částky, jež na to měly být vyčleněny z evropských strukturálních fondů, vezměme a alokujme je na posílení ekonomiky, která je napadena koronavirem. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat.”

Pro stoupence zeleného údělu, mezi něž patří i Respekt, jde o procitnutí do značně zkaleného dne. Green deal je z hlediska ochrany klimatu nutnost - a Havlíček nedisponuje důkazy, že by to byla nutnost nenaplnitelná. Snižování emisí je otázkou promyšlenosti, důslednosti a odhodlání, jejichž nedostatek teď ostatně Havlíček a jeho kolegové z vlády předvádí při tak triviálním úkolu, jako je zásobování státu rouškami a gumovými rukavicemi. V jeho stínu je možná pochopitelné, pokud si Havlíček nedokáže představit zvládnutí neskonale složitějšího projektu, ale to samozřejmě neznamená, že na tom jiní nejsou lépe.

Navíc jde do značné míry o otázku peněz. New green deal počítá v začátcích se zřízením fondu na podporu členských zemí, kam by měla Unie vložit sto miliard eur. Jde tedy o výrazně velkorysejší peníze, než kolik bude pravděpodobně stát zahlazování ekonomických škod po koronaviru. Ostatně lze to ukázat i na Česku: premiér Babiš vloni odhadl, že Česko bude potřebovat na vybudování bezuhlíkaté ekonomiky 675 miliard korun. Ať už si o této částce myslíme cokoliv, ministr Havlíček ji zatím nerozporoval. Přitom odškodnění a podpora firem po koronaviru bude zřejmě podle dosavadních odhadů výrazně nižší.

I kdybychom tedy pominuli kardinální důležitost zeleného údělu a pouze s Havlíčkem počítali peníze, nelze stavět obě částky vedle sebe. Samozřejmě nevíme, jak dalekosáhlá nakonec katastrofa kolem pandemie bude, ale zní nepravděpodobně, že by Evropa, která už nejednu krizi zažila, měla pustit k vodě záchranu klimatu zrovna kvůli koronaviru, který se v dohledné době - doufejme - vyřeší.

Obecnější problém je, že premiér Babiš Havlíčkova slova nijak nekorigoval. Je celkem zřejmé, že si myslí to samé. Ostatně Havlíček je ve vládě právě proto, že si myslí to samé, co Babiš - a je to připraven bez námitek a klidně i přes čas realizovat.

Pak by ale bylo dobré co nejdříve vědět, co znamená ono “naprosto brutálně”. Česká vláda nemá mnoho možností, jak přinutit Evropskou komisi a zbytek Unie, aby nasypaly peníze tam, kam my ukážeme. O jaké brutalitě tedy Havlíček mluví? A jak daleko v ní hodlá jít?

Navíc by chytré vedení státu mělo vědět, že pokud chce Česko oživit ekonomiku, může se tak velmi dobře stát i skrz zelený úděl. Jen je třeba vědět jak. Možná by ale vládě zase mohly - jako už dvakrát - poradit nějaké chytré hlavy na novém hackathonu.