Je mi zle a byla jsem v Itálii – tak proč mě nikdo neotestuje?

Diana Brennerová má v posledních dnech na Facebooku o poznání větší provoz, než byla dosud zvyklá. Od úterý píše na díly „reportáž z karantény“, kde dobře vystihuje problém, který se začíná jevit jako možná největší slabina českého zápasu s koronavirem. S kamarádkou se v sobotu vrátila z Itálie, obě měly příznaky nemoci, již způsobuje. Až po týdnu telefonování na různá místa se však probojovaly k příslibu vyšetření, na které navíc pořád čekají. Jejich příběh ukazuje několik zvláštností zdejší praxe – krizové linky jsou přetížené, dobrat se směrodatných pokynů trvá dlouho a testů tím pádem probíhá méně, než je vládou avizovaná kapacita.

Pořád platí, že vás ještě nikdo nevyšetřil?

Zatím to platí, i když dnes jsme to snad už prokoply. Na hygieně mi ráno slíbili, že odběrová sanitka přijede. Ale že můžeme čekat ještě další dva dny.

Co se dělo předtím?

Volaly jsme obvoďáka už minulý pátek, ještě z Itálie. Všimly jsme si tam upozornění, že ve Val Gardeně, kde jsme byly, se nějaké případy během toho týdne vyskytly. Ale doktoři nás odbyli s tím, že nic nevědí ani neřeší, že nám leda napíšou neschopenku a že kvůli testům máme volat české speciální infolinky.

Infolinky na hygienu?

Ano. Zkoušely jsme je cestou domů, ale marně. Jsou to dvě čísla, vyzvání pořád dokola. Během víkendu se tam nedá dovolat skoro vůbec.

Skoro?

Až v neděli to zvedl operátor, který si mě vyslechl, ale s tím, že není lékař - že dá informaci epidemiologovi a že nám může říct leda to, že hlavně máme zůstat doma a nikam nechodit.

Zůstaly jste doma?

Jasně, s tím jsme počítaly. Nechtěly jsme chvátat domů jen proto, abychom se vyhnuly karanténě, jak to leckdo dělal. Shodou okolností právě přestavuju byt, takže jsme jely spolu rovnou ke kamarádce do karantény.

Měly jste příznaky už o víkendu?

Už v sobotu večer po příjezdu mi bylo docela dost špatně, ale říkala jsem si, že to nebudu hrotit a počkám do rána. Ráno jsem měla 37,2. Nic brutálního, ale dobře jsem se necítila. Tak jsem se rozhodla jít podle esemesky, kterou jsme dostaly na hranicích – v pondělí volat obvoďáka, a pokud jsou obtíže, tak volat 112. Trochu jsem s tím bojovala, 112 už se mi to zdálo jako vážná věc, ale zavolala jsem. Měla jsem symptomy plus jsem se vrátila z oblasti, kde infekce byla, takže to už mi přišlo jako kombinace, kdy bych měla jít na test. Ale i tam mi řekli, že nic neřeší a jen přepojují.

Kam?

Přepojili mě na hygienu, jenže na krajskou stanici střední Čechy. Tam to zvedla celkem nepříjemná paní s tím, že oni Prahu přece neřeší a že si musím zavolat na hygienu hlavního města Prahy. Nadiktovala mi dvě čísla, já jedno z nich vytočila, ale zvedla to chudák nějaká zoufalá paní, že je soukromá osoba, že volám špatně a že už jsem ten den asi šestá.

Dali vám na hygieně špatné číslo?

Ano. První trojčíslí 777 místo 773, to jsme zjistily hned na internetu. Šlo o stejné číslo, kam jsem zkoušela volat už předtím.

Tam už se šlo dovolat? V neděli?

Nakonec ano, po půl dni zkoušení. Ale opět bez jasného výsledku. Sice jsme se dozvěděly, že na test jsme teoreticky obě, protože jsme byly pořád spolu, ale že musíme volat v pondělí svoje obvoďáky. To mi přišlo divné, s tím jsem přece už mluvila. Chvíli jsem zkoušela nátlak, ptala jsem se, na co tedy mají tu medializovanou odběrovou sanitku. Ale ta prý vyjíždí jen k nejvážnějším případům.

Takže jak to v neděli dopadlo?

Nijak. Vzali si kontakt a slíbili, že se nám ozve přímo epidemiolog, ale ten se nikdy neozval.

Tou dobou nebyly žádné pokyny, třeba na webu, jak postupovat?

Právě že ne. Ten postup mi pořád není jasný, a když jsem o tom začala psát, měla jsem na to dost reakcí. I od lidí, kteří byli doma ještě v horším stavu, ale stejně jim vzorek nikdo nepřijel vzít. Můj dojem je, že doktoři ani hygiena neměli a možná pořád ani nemají jasné instrukce, takže se v tom plácají a házejí to jeden na druhého.

Co se dělo v pondělí?

Nahlásily jsme se obvoďákům a řešily jsme práci. Čekaly jsme, jestli se ozve epidemiolog, jak slíbili na hygieně, ale nic. Furt nám to šrotovalo. Ve středu se kamarádce přitížilo, tak jsme to zas začaly řešit a do toho úplnou náhodou naproti k domu přes ulici přijela ta odběrová sanitka. Vyvedli pána, který vypadal o dost hůř než my. Ale když jsem tu sanitku viděla, napadlo mě zavolat 155.

To zabralo?

Ano. Operátorka nejdřív byla rozladěná, že nejsou žádná koronavirus linka, ale když jsem jí všechno popsala a pak jsem ještě zmínila Val Gardenu, říkala, že už nás měli testovat dávno. Měla víc informací než obvoďáci i než ti, s kterými jsme mluvili na hygieně. Dala nám na hygienu jiná čísla, přímo na epidemiologa, ať se nenecháme odbýt, že jsme rozhodně případ na odběr. Byla prvním člověkem, kdo to s námi fakt chtěl řešit, i když tím paradoxně vůbec nebyla pověřená.

Dál už bylo to, co známe ze začátku?

Ano, na 155 jsem volala ve středu večer a epidemiologovi ve čtvrtek ráno. Sanitka má přijet snad do dvou dnů. Respektive říkali minimálně dva dny. Ať vydržíme a nevoláme znovu.

Takže happyend, ale až týden od prvního volání?

Přesně tak.

Co vám z toho všeho plyne?

Že už třeba chápu, proč ta první paní z Prahy 6 šla na test do soukromé kliniky. Protože ji tam dohnal ten systém. Ještě tou dobou nebyla po Itálii karanténa, ona třeba potřebovala jít do práce, ale ne, dokud nebude vědět, že je zdravá. To přesně chci i já – aby bylo jasno, že ten, kdo vyleze po čtrnácti dnech z karantény, už nikoho nenakazí.