Hledá se primátor. Zn. s vizí
Vypadá to, jako by stranám, které se ucházejí o vládu nad Prahou, chyběla větší inspirace
Do voleb do pražského magistrátu zbývá už jenom měsíc a veřejný prostor zaplnily debaty kandidátů na příštího primátora. Televizní stanice a spolky, které je pořádají, se formátem snaží přiblížit dramatickým duelům, jaké známe z parlamentních nebo prezidentských voleb. Moc se jim to ovšem nedaří.
Zatímco sledovat televizní duel kandidátů na budoucího premiéra, kteří se přou o zahraničněpolitické směřování naší země, slibuje aspoň trochu napínavou podívanou, debaty kandidátů na pražského primátora vždy sklouznou k výstavbě nových bytů, linek metra nebo tramvaje. Spíše než souboje idejí připomínají zasedání společenství vlastníků jednotek – a nutně se nabízí otázka, zda je to vskutku dáno úřednickou podstatou magistrátního řízení města, malou odvahou kandidátů nebo vyprázdněností české politiky, která prosakuje do nižších pater.
Když například ve čtvrtek na lodi Cargo Gallery diskutovali kandidáti sedmi stran, akutní nedostatek bydlení byl hlavním tématem více než dvouhodinové diskuse. Všichni přítomní se shodli, že je potřeba stavět víc bytů než dosud a udělat je cenově dostupnějšími. Následně pak rozebírali, jak na to. Jednou z možností je rozšířit městský fond a byty v něm nabízet sociálně slabším občanům, zaznělo opakovaně. ČSSD, Piráti, Zelení a KSČM navrhují, aby pro tento účel soukromý developer při stavbě rezidenčních projektů vždy odevzdal určité procento bytů městu.
Hnutí Praha Sobě, kterou v debatě zastupovala radní Prahy 7 Lenka Burgerová, navrhuje kromě stavby nových domů opravit a začít používat dva tisíce prázdných bytů, které jsou ve vlastnictví města. Spojené síly pro Prahu (TOP 09, lidovci a Starostové) chtějí mladým lidem nabízet bezúročnou půjčku na nové bydlení. ODS a ANO věří, že stačí prostě zjednodušit proces stavby, bytů začne přibývat a situace se tím vyřeší. A všechny strany se shodují, že je potřeba zrychlit stavební řízení při posuzování nových rezidenčních projektů. Celkově měl pak divák z debaty pocit, že se všichni kandidáti v základu shodnou a příchodu nových, cenově dostupných bytů vlastně nic moc nebrání. Tak proč jich je v Praze pořád takový nedostatek?
Přečtěte si více k tématu
Respekt 36/18: Stromy ve městě aneb Kdo koho zachraňuje
Pojetí magistrátní politiky se dokonale vyjevilo ve chvíli, když došlo na zcela konkrétní dotaz. Jeden z diváků v publiku se zeptal, zda bude rušná ulice v Holešovičkách zakopána pod zem do tunelu, což by mu coby rezidentovi Prahy 8 zásadně ulevilo od hluku a jedovatých zplodin. Všichni přítomní kandidáti (z řad ANO, ODS, ČSSD, Spojené síly pro Prahu, Zelených, Pirátů, KSČM i hnutí Praha Sobě) souhlasně odpověděli, že ano, zakopána by být měla. Nikdo ale nedokázal říci, kdy k tomu dojde. Vše závisí na tom, kdy se udělá projekt, jak velký bude jeho rozpočet, jak složité bude získat stavební povolení.
Jistě, magistrátní politika je z principu méně ideologická, a naopak mnohem více technická a úřednická než ta parlamentní, čímž se blíží komunálu. Ideové rozpory se často skrývají v detailech, jako jsou podmínky pro developery nebo finanční náklady, což je pro laika při debatě politiků těžké sledovat. Kandidáti na primátora milionové metropole navíc potřebují oslovit velké množství voličů z velmi odlišných částí města s různými potřebami a postoji. Pak nastupují obecnější proklamace, které jsou u všech stran ve městě nevyhnutelně podobné: dostupné bydlení, moderní infrastruktura, méně korupce.
V debatách tak lépe a odlišněji působí kandidáti, kteří mají své konkrétní téma. Jakub Landovský za ČSSD třeba slibuje zavést bezplatnou MHD pro všechny, ačkoli jeho strana v Praze během zimních smogových měsíců návrh Zelených na bezplatnou MHD odmítala. Zdeněk Hřib kandidující za Piráty zase chce v případě vítězství vysázet v Praze milion stromů, které město v horkém létě ochladí - což je ale vzhledem k nedostatku vody a hustotě podzemních sítí přinejmenším problematické. Podobné kuriozity tak nakonec spíš odvádějí pozornost od celkového pocitu, že stranám, které se ucházejí o vládu nad Prahou, chybí větší vize či inspirace. I kdyby byly cíle podobné, cesty a akcenty se liší.
Místo toho však kandidáti „jen“ zdůrazňují své manažerské schopnosti. Těžko říci, jestli tu tenhle správcovský styl zavedl Andrej Babiš se svým mottem „řídit stát jako firmu“, nebo se kandidáti spíše vymezují vůči nekompetentnímu výkonu Babišovy dosluhující primátorky Adriany Krnáčové, který se přímo vybízí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].