Bydlením ke zdraví. Projekt Housing First se vyplatí

Ambiciózní projekt Housing First (Bydlení především) se v Brně rozběhl před více než rokem - hlavně zásluhou hnutí Žít Brno a vstřícnosti primátora Petra Vokřála (ANO). Jeho podstatou je úvaha, že sociálně vyloučení lidé z ubytoven a jiných nevyhovujících prostor či úplní bezdomovci musí mít nejdřív jistotu střechy nad hlavou, a teprve v bezpečí jsou schopni začít zdolávat další problémy.

Brno nejdříve sečetlo všechny své rodiny v bytové nouzi, a pak z nich vylosovalo 50 šťastných, které dostaly městský byt. Musely zároveň slíbit, že budou spolupracovat se sociálními pracovníky. Skupina dalších více než 80 rodin pak souhlasila, že se zúčastní pilotního testování – vědci z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity budou jejich život srovnávat se životem těch, kterým padl šťastný los.

Teď jsou na stole první výsledky, které říkají, jak si přestěhované rodiny vedly po půl roce ve srovnání s těmi, které zůstaly na ubytovnách. Cílem je ověřit, zda je program Housing First vhodný jako řešení bytové nouze a bezdomovectví.

Byt si udrželo neuvěřitelných 95 procent rodin, konkrétně 48 z původních 50. To nám ve světě, kde praktikují podobné projekty, mohou závidět; obvyklá úspěšnost se pohybuje někde kolem 80 procent. Výsledek je zřejmě zapříčiněný jednak tím, že sociální práce s rodinami byla opravdu masivní a tím, že trh s byty je v Česku pro lidi, kteří z něj jednou vypadnou kvůli dluhům, prakticky nedostupný. A je mezi nimi i řada takových, kdo sice spadli do dluhů, ale kompetenci samostatně bydlet mají.

Aktéři projektu Housing  First nad přesvědčivým splněním 80 procentní hranice jásali. Primátor Vokřál totiž slíbil, že když bude překročena, bude projekt pokračovat se smělým cílem – žádná rodina v Brně nezůstane bez bytu. Dodejme, že rýsující se úspěch rodin s dětmi vzbudil v Brně ještě větší odvahu: začátkem letošního roku si trouflo na opravdový hardcore. Byt přidělilo dvaceti pěti lidem, kteří léta žili na ulici (viz Bez bytu to nemá smysl,Respekt 15/2018).

Méně hospitalizací

Studie akademiků přinesla překvapivé výsledky. Nejenže lidé, kteří dostali městský byt, se cítili mnohem jistější  a častěji odpovídali kladně na otázku „Očekáváte, že zde budete moci bydlet tak dlouho, jak budete chtít?“. Souběžně s tím klesla míra jejich psychosociálního stresu. Jejich bydlení bylo zároveň kvalitnější, voda, elektřina či toalety fungovaly, rodiny nežily v zápachu a plísni. Rodiny si zároveň pochvalovaly, že na rozdíl od doby života na hlučné ubytovně bez dostatku soukromí se nyní mohou všichni vyspat.

Překvapivé ale je zejména to, jak výrazně se to projevilo na zdraví těchto rodin. Vědci spočítali, že mnohem méně často končili v nemocnici (- 19 hospitalizací) a volali sanitku (- 25 výjezdů). Je to zřejmě dáno tím, že měli energii na běžné a včasné návštěvy lékaře a zřejmě také tím, že se zlepšil jejich zdravotní stav. Ubylo také vážných zranění, nehod či otrav mezi dětmi – procento takových případů kleslo z 12 na něco přes 2 procenta. Zdravotní stav se zlepšil u 22 procent dětí, jejichž rodiny byly zařazeny do projektu (mezi dětmi z kontrolní skupiny se zlepšil v 10 procentech případů), zhoršil se naopak u 11 procent dětí z projektu (ve srovnání s 25 procenty dětí z kontrolní skupiny).

Pokud jde o ekonomickou stabilitu rodin, těm zařazeným do projektu chybělo měsíčně o něco méně na pokrytí základních životních potřeb (průměrně 3 809 korun ve srovnání s 5 314 korunami). Rodiny, zařazené do Housing First také mnohem méně využívaly zastavárny.

Pokud jde však o využívání krátkodobých půjček a kontrolu nad svými dluhy, nebyl mezi skupinou v projektu a kontrolní žádný velký rozdíl. Stejně jako v tom, jak obě sledované skupiny rodiny dokázaly zvládnout problémy spojené s alkoholem. Také sociální integrace rodin v bytech se sice zlepšila jen málo, nicméně výrazně stoupla jejich „víra v poctivost druhých“.

Propagátoři Housing First očekávali i to, že se do rodin v bytech budou masivně vracet odebrané děti z ústavů. To se zatím nestalo, rodinám v projektu se vrátily dvě děti, kontrolní skupině tři. Data o školní docházce a prospěchu dětí nebyla po půl roce ještě k dispozici. Dopad na jejich školní vztahové problémy však nebyl nijak velký: zůstaly v podstatě stejně šikanované, neposlušné, smutné nebo bez kamarádů. K mírnému zlepšení přece jen došlo u kategorie „je surový na ostatní“.