Antipotratové hnutí nabírá síly nejen v Americe

Před dvěma lety Česko navštívil americký právník Evan Wolfson, který stál v čele desítky let trvající - a nakonec úspěšné – snahy umožnit v USA manželství stejnopohlavním párům.  V rozhovoru s Respektem přitom dodával, že „bitva zdaleka nekončí“, protože jak na federální úrovni, tak zejména na úrovni jednotlivých států dál pokračují snahy tuto možnost zase zrušit, případně federálně garantované právo lokálními specialitami zkomplikovat.

A popisoval podrobně i strategii, kterou „jeho“ aktivisté volili: hlavním znakem byl plán dlouhodobě a postupně budovat podporu zezdola, v „kritickém množství“ amerických států, a teprve poté se u amerického Nejvyššího soudu pokusit o změnu federálních pravidel. Jinými slovy, vytvořit v zemi takové klima, které bude zkrátka vyžadovat celonárodní odpověď.

Tuto strategii nyní zjevně přebral tábor, který by se nejspíš s Wolfsonem neshodl téměř na ničem. Je to paradoxní, protože právník a jeho kolegové se inspirovali u velkých hnutí za občanská práva, třeba amerických černochů z šedesátých let. Takže podobnými metodami, jimiž se postavení znevýhodněných částí společnosti narovnávalo, se dnes práva některých lidí zase omezují. Tedy přesněji vidíme pokusy je omezit. Nejnověji jde o tělesnou integritu žen, k níž ve Spojených státech bezmála půlstoletí patří možnost legálně se rozhodnout pro umělé ukončení těhotenství.

Kavanaugh nastupuje

V posledních měsících se tak stát po státu (zejména na Jihu a části Středozápadu) zpřísňuje potratová politika. Naposledy minulý týden schválil alabamský, republikány ovládaný senát mimořádně přísnou legislativu, podle níž hrozí vyšší tresty lékaři, který dopomůže k umělému přerušení těhotenství ženě, jež otěhotněla následkem znásilnění (až 99 let, čili de facto doživotí), než pachateli, který se tohoto násilí dopustil. Zákon nepovoluje interrupci po šestém týdnu téměř nikomu, jedinou výjimku tvoří případy, kdy těhotenství „vážně“ ohrožuje zdraví ženy. Alabamský zákon zatím nevstoupil v platnost, protože i právníci, kteří jinak ostře proti potratům vystupují, jej považují na protiústavní a bude přezkoumáván u lokálních soudů.

Skutečný cíl je ovšem jinde. Což ostatně přiznávají i sami předkladatelé zákona a jeho další podporovatelé, když říkají otevřeně: zákon má být jedním z kamenů, jimiž se dláždí cesta k Nejvyššímu soudu, aby o potratech nově rozhodl. „Cílem zákona má být kromě ochrany života nenarozených dětí také otevření případu Roe v. Wade,“ potvrzuje tuto taktiku republikánská senátorka Terri Collins, která alabamský zákon předložila.

Roe versus Wade je rozsudek Nejvyššího soudu z roku 1973, který legalizoval potraty na celém území Spojených států. A šéf alabamského Senátu Will Ainsworth prohlásil, že Nejvyšší soud tak získá možnost „opravit svoji chybu“.

Rovnováha sil se totiž ve vrcholné soudní instituci USA změnila loňským zvolením soudce Bretta Kavanaugha, čímž se počet konzervativních (některé americká média píší o „tvrdě konzervativních“) soudců zvýšil na pět z devíti. Kavanaugh navíc nahradil soudce Anthonyho Kennedyho, který v minulosti větší zásahy do kauzy Roe v. Wade opakovaně odmítal a v mnoha případech fungoval jako jazýček na vahách, Na soud ostatně Kavanaugh nastupoval coby nominant prezidenta Donalda Trumpa, který už během kampaně sliboval změnit složení soudu tak, aby Roe v. Wade zvrátil. Není náhoda, že se současná vlna lokální legislativy začala zvedat loni na podzim hned poté, co byl Kavanaugh zvolen.

Americké noviny nyní plní předpovědi, zda budou konzervativní síly s touto snahou úspěšné - a zatím jsou spíš skeptické. Přes dominanci konzervativců už Nejvyšší soud v únoru zablokoval normu z Louisiany, která výrazně redukovala počet míst, kde mají ženy možnost legálně těhotenství ukončit - podle některých výkladů dokonce pouze na jednu kliniku a jednoho lékaře.

Na straně druhé řada znalců počítá se vstřícností soudu k antipotratovým snahám - spíše než radikální změnu přitom očekávají postupné kroky, které právo na potrat pomalu „erodují“. Ostatně deník Guardian právě zveřejnil statistiku, že za posledních šest měsíců si Američanky objednaly 21 tisíc potratových pilulek - a většina jich putovala právě do států, které mění potratovou politiku.

Také v Evropě

Co ze vzrušené debaty za Atlantikem dělá téma, které se dotýká nás, je fakt, že i zde pozorujeme zrod obdobně širokých hnutí s podobnými strategiemi a příklon zejména populistických stran k ultrakonzervativním hodnotám. A nejde jen o potraty, byť o nich se také v Evropě mluví stále více - a to nejen v Polsku, nýbrž třeba ve skandinávských zemích, kde bylo téma toto považováno za uzavřené.

Velké protesty vyvolala na jaře snaha norské vlády byť jen mírně upravit tamní liberální potratový zákon. Ostatně i ve značně liberálním Česku přitahuje čím sál víc lidí každoroční Pochod pro život; Letos dubnu se ho podle organizátorů zúčastnilo rekordních deset tisíc lidí.

Záběr je ale mnohem širší jak tematicky, tak geograficky. „Evropa dnes sleduje zrod hnutí, které podporuje konzervativní rodinné hodnoty a odmítá toleranci, diverzitu a progresivní genderovou politiku,“ shrnuje situaci analýza německé politické nadace Fridrich Ebert Stiftung napojené na sociální demokracii, jež vznikla už v roce 2016. A všímá si, že některé strategie Evropané přebírají od Američanů - třeba působení na sociálních sítích.

Kromě potratů toto ¨“panevropské hnutí“ spojuje i odpor k sexuální výchově, stejnopohlavním manželstvím a všem otázkám spojeným s dětmi, stejně jako k homosexualitě a obecně genderové politice. A to včetně již schválených opatření směřujících k řešení domácího nebo sexuálního násilí - v poslední době se odpor koncentruje zejména vůči Istanbulské úmluvě.

Hnutí přitom zahrnuje nejrůznější organizace a hráče od katolické církve a tradiční konzervativní strany přes antifeministické a „maskulinistické“ organizace (v Česku máme Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže) až po krajní pravici a Ruskem inspirované dezinformátory.

Mohlo by se zdát, že Česka se tato debata netýká. Jenže tyto ultrakonzervativní hlasy začínají reálně ovlivňovat nejen veřejnou debatu, ale i rozhodování parlamentu. Letos se síly poměří nad návrhem zákona umožňujícího manželství pro gaye a lesby či nad zmiňovanou Istanbulskou úmluvou. U ní reálně hrozí, že ji parlament – stejně jako na sousedním Slovensku – neratifikuje.