Ondřej a Katarína Vlčkovi

V březnu 2021 oznámili Ondřej a Katarína Vlčkovi vznik Nadace rodiny Vlčkových. Do nadace tehdy vložili aktiva v hodnotě 1,5 miliardy korun a rozhodli se ji zaměřit na jedno konkrétní téma: pomoc dětem s život limitujícím nebo život ohrožujícím onemocněním. K tomu koupili zchátralou usedlost Cibulka, jejíž historie sahá do 14. století, ale v posledních letech kvůli svému stavu spěla k zániku. Tu plánují do roku 2026 zrekonstruovat a vybudovat v ní středisko dětské paliativní péče.

Od chvíle, kdy jste založili Nadaci rodiny Vlčkových, uplynuly přesně dva roky. Téma je komplikované a pro někoho i velmi tíživé: dětská paliativní péče. Jste teď tam, kde jste chtěli být?

Ondřej Vlček: Naše vize byla spíš dlouhodobá, takže těžko soudit jen po dvou letech. Ale obecně, když se na to zpětně podívám, mám rozhodně velkou radost z toho, kam se to posunulo a co všechno se už povedlo. Myslím si, že se téma dětské paliativy reálně podařilo zviditelnit. A na Cibulce se samozřejmě také odvedl obrovský kus práce, včetně práce s místními lidmi. Takže z mé strany je to buď aspoň tak dobré, jak jsme chtěli – nebo ještě lepší.

Katarína Vlčková: Ani já si nějaké velké představy nedělala. Rozhodně jsem si nemyslela, že budeme tak viditelní, což je asi ta trochu méně příjemná stránka. Na druhou stranu mám velkou radost, že je hodně viditelné i to „téma“. To mě mile překvapilo a jsem za to hodně ráda, takže nakonec i to, že jsme vidět jako fyzické osoby – což mi bylo zprvu nepříjemné –, teď vnímám tak, že je to k něčemu dobré. Zároveň mě moc těší, že to téma nevylekalo místní komunitu, která kolem usedlosti Cibulka žije, ale že jsou tomu naopak všichni hodně otevření a upřímně se o téma zajímají – a nejen o Cibulku samotnou. A další aspekt, který vidím trochu zevnitř, je postupná proměna toho, jak naši nadaci bere komunita kolem dětské paliativy. Vnímám, že není úplně jednoduché, když do ní přijde někdo s takto velkou pozorností, a že to chce mnoho trpělivosti a komunikace ze všech stran.