Trénink na judo, nebo na svatbu?

Přes více než sto let intenzivní ženské emancipace stále vychováváme dívky dosti jinak než chlapce. Už je sice nekrotíme jako divoké koně, což byla metoda, kterou doporučoval slavný francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau, jenž ve své dobově vlivné knize Emil čili o vychování z roku 1762 pracoval s doporučeními typu „nestrpte, aby ani na okamžik života přestaly cítiti uzdu“. A mnoho dívek dnes vyrůstá v absolutní volnosti a respektu k jejich přirozeným zálibám a preferencím, o nichž si ženy předchozích generací mohly nechat jen zdát. Přesto jsou některé ženy stále od dětství formovány k budoucí roli pečovatelky o druhé, směrovány k určitým povoláním (a od jiných odrazovány), jejich těla i záliby měřeny speciální optikou a jsou připravovány na svět, který pro ně není bezpečný. 

Kompetence hospodyňky 

Michaela Vyležíková (33) vyrůstala v devadesátých letech na Jesenicku a později v Olomouci ve velmi milující rodině, která ji podporovala v nejrůznějších zálibách i ve volbě školy. Pozitivní rysy svého dětství a dospívání tato lektorka vzdělávání a metodička zdůrazňuje proto, že si nemyslí, že by jednání jejích blízkých bylo vedeno úmyslem ublížit či ponížit, ale projevem nepochopení či nevědomým opakováním starých vzorců. 

Už jako malá si ale Michaela všímala značných rozdílů mezi tím, jak rodina přistupovala k ní a jak k jejímu o rok staršímu bratrovi a pěti bratrancům. Projevovalo se to třeba v oblasti, kterou velmi výstižně charakterizuje jako budování kompetencí hospodyňky, přičemž kontrast vynikl zejména při větších rodinných oslavách či návštěvách. „Zatímco bratr a bratranci na oslavách přijdou a sednou si na gauč, já jsem povolána do služby s tetami, nosíme chlebíčky, děláme kafíčko, tatínek chce dva cukry, strejda jen jeden. Zatímco od mužských členů se to neočekává, ti mají odpočívat,“ popisuje paní Michaela.