Říkám jim světlonoši
Se spisovatelkou Markétou Pilátovou o psaní pro děti, „cool“ světě dnešních knihoven, džungli dětské literatury a o tom, co se dá vpašovat do knihy
Právě jste přijela z autorského čtení. Odkud?
Z Kadaně. Takové osudové místo. Byla jsem tam před Vánoci, poprvé sněžilo a jediný přímý autobus do Prahy přijel místo v šest až v osm večer. Obětavá paní knihovnice z dětského oddělení si málem uhnala zápal plic, jak se mnou čekala na nádraží. Tentokrát na autobusáku rozkvétaly sakury a já nocovala ve františkánském klášteře, kde má knihovna nově možnost ubytovat potulné spisovatelky.
Přišlo hodně čtenářů?
Večer jsem měla čtení pro dospělé, ráno pro děcka. Bylo plno. Ale je to jak kdy, záleží na spoustě věcí. Když jsem byla v Kadani poprvé, měl zrovna zdejší gympl předvánoční večírek, kam všichni mířili, tak nepřišel skoro nikdo. Nebo když je čtení uprostřed parného léta, budou všichni spíš u řeky než v knihovně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
