Odvážná cesta porcelánem

Nedávno se mě kolega Štěpán Sedláček ptal, jakým tématům by se česká novinařina měla věnovat víc. Vedle mě seděl Petr Třešňák, který právě dostal cenu za investigativní text o smrti Doroty S. V rozsáhlém pátrání ukázal, jak dokáže být tuzemský systém sociální péče lhostejný a bezcitný k těm nejzranitelnějším, tedy k těm, pro které je přitom určen, a že je schopný zamlčet i vraždu.

Odpověď na Štěpánovu otázku je tak nasnadě. Česká novinařina by měla věnovat víc úsilí popisování podobných tragédií a zločinů, které zachycují i selhání systému. Zároveň je odpověď složitější. A nejen proto, že náš svět netvoří jen velká a tragická neštěstí. Ani korupce a krutost nezmizely, ale mají jinou a „sofistikovanější“ podobu, kterou je rovněž dál potřeba odkrývat. Zdejší rasismus už nemá podobu vražd Romů, které policie nechce šetřit, politická korupce už neprobíhá s igelitkami na benzinových pumpách.

Zároveň se však stalo něco ještě podstatnějšího, jak potvrzují pamětníci devadesátých i nultých let. A jak dokládá i Petr: na lidi, kteří se snaží změnit zdejší ústavní péči, už se stát nedívá jako na neodborné otrapy, ale vede s nimi dialog. Jinými slovy, Česko se civilizovalo.