(U)živit se filozofií

Jiří Bartoník vystudoval filozofii na teologické fakultě olomoucké univerzity, ale pak si deset let vydělával na živobytí v úplně jiných profesích – naposledy jako prodejce tepelných čerpadel. Pak ale přišel covid-19 a s ním nejistota a propouštění, které se v první pandemické vlně nevyhnulo ani Jiřímu. „Najednou jsem měl spoustu času na čtení,“ vzpomíná o tři roky později. Při četbě narazil na filozofickou disciplínu „filozofie pro děti“, a ta ho okouzlila. Jejím hlavním cílem je totiž zapojení filozofie do běžného každodenního života a toho se dle zakladatele celého konceptu, amerického filozofa Matthewa Lipmana, nejlépe dosáhne, zapojíme-li do výuky přemýšlení už malé školáky. Spolu s objevem dětské filozofie se také Bartoník a jeho partnerka Barbora Fialová od známých dozvěděli o knihách přibližujících dětem filozofy a jejich osudy, které ale doposud nebyly přeložené do češtiny.

Rozhodli se vsadit na toto neorané pole a další „normální“ povolání již nehledat. Vzali si půjčku na pokrytí nákladů prvního roku volného života a pustili se jak do překladu a vydávání knížek, tak do organizace „firmy“ snažící se dostat v Česku filozofii do povědomí jako disciplínu užitečnou pro praktický život. Co se pracovních a životních jistot týče, vstupovali opravdu na tenký led: v podstatě se rozhodli založit na zdejším trhu naprosto novou profesi. 

Řekněte si víc

Filozofie pro děti není zjednodušený výklad myšlenek velikánů oboru. Knihy samozřejmě slouží jako jakási vstupní brána do světa filozofie, spíše než naučit se Nietzscheho jde ale o to naučit se filozofovat. Tedy, jak říká Jiří, „začít debatu v bodě A a dostat se do bodu B bez nutnosti dojít k nějakému jasnému závěru“. Během této cesty se dítě může zdokonalovat ve schopnosti argumentovat, naslouchat, kriticky přemýšlet nebo položit otázku. Přeneseno do školních lavic, má jít tedy o princip uplatnitelný na jakýkoliv klasický předmět.