Tělo bolí, ale jsi svým pánem

„Nepojedu tak rychle jako obvykle, abys mi stačil,“ ujišťuje mě Viktor, kurýr společnosti Wolt rozvážející lidem jídlo po celé Praze, který mi dovolil strávit s ním jeden pracovní den. Když ale v asijském bistru poblíž Staroměstského náměstí od obsluhy převezme zásilku vietnamských nudlí, vloží ji do typického batohu ve tvaru modré kostky a opře se do pedálů svého elektrokola, mám co dělat, abych ho neztratil z dohledu. Snažit se sledovat kurýra jedoucího městem na elektrokole je trochu jako účastnit se honičky z akčního filmu – Viktor po pěší zóně obratně kličkuje mezi chodci, nečekaně zmizí v pasáži a o chvíli později už se v dopravní zácpě žene vpřed nebezpečně úzkou mezerou mezi popojíždějícími auty. Z čela křižovatky pak bleskově vyráží jako první, ještě když na světlech svítí červená. „Koukám na semafor pro tramvaje, ten je o tři vteřiny napřed,“ prozrazuje mi jedno ze svých tajemství. Zhruba sedm minut od chvíle, kdy jsme opustili asijské bistro, už zamykáme naše kola před vysokou kancelářskou budovou v sousední čtvrti, procházíme kolem recepce a výtah nás vynáší do sídla firmy, jejíž zaměstnanec si objednal ty nudle. Předání je rychlé, neosobní, není ostatně důvod, aby tomu bylo jinak – lidé si totiž oběd či večeři přes aplikaci objednávají hlavně proto, aby ušetřili čas, a kurýr ho také nemá nazbyt, potřebuje jezdit, aby si vydělal. V aplikaci už mezitím pípla nová objednávka ohlašující další cestu. Je půl dvanácté dopoledne a právě začíná obědová špička, kdy mají lidé jako Viktor největší příležitost k výdělku.

Podívám se na mapu a jedu

Jakmile kurýr doručí jednu objednávku, ve firemní aplikaci se mu objeví nová a on se může rozhodnout, zda ji přijme, nebo ne. Když ji ignoruje, objednávka po chvíli zmizí, což znamená, že ji systém nabídl jinému kurýrovi v okolí. Během obědové špičky se po doručení jedné zásilky zpravidla hned objeví další, tahle hektická fáze ale trvá jen asi do druhé hodiny odpoledne, kdy proud objednávek citelně zpomalí. Pak přicházejí momenty, kdy Viktor doručí zakázku a další se v aplikaci hned neobjeví, takže má chvíli volno. Tahle hluchá místa využívá k tomu, aby se přemístil do středu města, který je pro něj strategicky nejvýhodnější. Algoritmus firmy Wolt totiž kurýrům rozvážejícím na kole přiděluje krátké zásilky zpravidla nepřesahující vzdálenost dvou kilometrů od místa vyzvednutí k místu doručení, a těch je nejvíc právě v centru.

Delší pauzy mezi objednávkami zároveň poskytují trochu času popovídat si o životě kurýra. Viktor je čtyřicátník a než začal jezdit pro Wolt, živil se jako filmový produkční, práce v oboru ale začalo v určité etapě jeho života ubývat, a tak se poohlížel po jiné. Začít pracovat pro on-line platformy typu Wolt je snadné, na rozdíl od běžného zaměstnání není nutné chodit na pohovor, stačí se přihlásit, podepsat smlouvu, trochu se seznámit s aplikací a hned začít vydělávat. Viktor vyzkoušel sdílenou taxislužbu Uber, chvíli také rozvážel jídlo na motorce, nakonec ale zjistil, že mu nejvíce vyhovuje právě rozvoz na elektrickém kole. Může se pohybovat rychleji než na tom klasickém, takže stihne doručit víc objednávek, oproti autu nebo motorce zároveň nemá tak velké náklady na palivo a údržbu – a jízdu na kole má navíc i rád. I elektrokolo je ale celkem drahé – to aktuální ho stálo přes 60 tisíc – a intenzivním používáním se rychle opotřebuje, takže se zhruba po dvou letech musí vyměnit. Kurýr však musí počítat i s tím, že mu stroj čas od času ukradnou nebo se při nehodě porouchá a musí ho opravit nebo koupit nový. Za pět let práce už Viktor odepsal dvě kola a jednu elektrickou koloběžku.