Kryštofovi je třicet a pochází z malého města v jižních Čechách. Teď ale sedí v pronajatém pokoji v Göttingenu uprostřed Německa a prochází počítač s nabídkami práce. Něco už našel na nedaleké farmě, spíš ale doufá, že se mu ozve některá z pracovních agentur, které dodávají lidi do velkých firem. Nahlásil se u nich s tím, že má řidičák, domluví se anglicky, nevadí mu dělat mezi místními a chce práci ve skladu. Tedy v některém z těch obřích skladů, které lemují okraje měst. Dělá v nich už sedm let. „Vyhovuje mi to čisté prostředí a práce s cizinci z různých států. Snažím se dostat na vysokozdvižný vozík, tam je pohodička,“ vysvětluje.
Neplnit jen pokyny
Škola nebyla jeho hobby a spíš ze setrvačnosti zamířil po devítiletce na učiliště. Když zjistil, že ho nebaví, zkusil další, a i odtud brzy vypadl. Po několika krátkých džobech v krajském městě a úvahách o návratu do školy se nechal v roce 2015 od svých kamarádů přesvědčit, ať za nimi přijede do Anglie pracovat do firmy, „která zaměstnává Čechy“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
