Kultura na volné noze

O veřejné podpoře kultury se často rozhoduje na ulicích. V případě Irska, o jehož aktuálním dotačním experimentu se mluví po celém světě, ovšem nešlo o demonstrace frustrovaných lidí, kteří se snažili vydupat si na vládě vyšší státní příspěvek pro podfinancovaný sektor. Šlo o hudbu.

Tamní ministryně kultury Catherine Martin se totiž před svou politickou dráhou ve Straně zelených živila buskingem, vystupováním v ulicích Maynoothu, kde na univerzitě vystudovala zpěv. Na vlastní kůži si tedy vyzkoušela, jak těžké může být živit se uměním, když nepatříte mezi šťastlivce, kteří ho mají jako stálé zaměstnání, ideálně se smlouvou na dobu neurčitou.

A takových umělců fungujících naopak z měsíce na měsíc od jednoho nejistého honoráře ke druhému v Evropě stále přibývá. Když tak Martin během nedávné pandemie viděla, jak karanténa zahnala do existenční nouze nepočítaně lidí z kultury, kteří se stejně jako kdysi ona pohybují na volné noze, rozhodla se k průlomovému kroku. Vytvořila pracovní skupinu, jejímž úkolem bylo zodpovědět kruciální otázku, co může irská vláda udělat pro tamní kulturní sektor, aby z něj lidé neodcházeli do finančně perspektivnějších oborů. Vzešel z toho projekt BIA – Basic Income for the Arts (Základní příjem pro umění).