Dělnická třída je dnes často zesměšňovaná

Když socioložka Kateřina Nedbálková chtěla zjistit, jak dnes vypadá práce dělníka v továrně, několik let navštěvovala obuvní fabriku a pracovala tam jako řadová brigádnice. „Připadalo mi zajímavé podívat se na lidi, které můžeme objektivně označit za dělnické profese, a zkoumat, jak sami vnímají svou práci a pozici ve společnosti,“ říká autorka knihy Tichá dřina.

Když se potkají dva neznámí lidé, jedna z prvních otázek bývá „co děláte za práci“. Do jaké míry platí, že jsme to, co děláme?

Když jsem v rámci výzkumů mluvila s lidmi, kteří dělali manuální práci, odpověď ohledně práce odbyli často jednou větou s tím, že to není nic zajímavého, že nevědí, co by o tom víc řekli, a že o tom nechtějí mluvit. Ale obecně je to tak, že je to skutečně jedna z prvních otázek. Vždycky si říkám, že bych zkusila něco jiného, ale je to dost těžké. Pro spoustu lidí práce funguje jako něco, na čem si zakládáme a kým jsme. To, jak se identifikujeme s prací, z mého pohledu socioložky hodně souvisí s třídou, s genderem a dalšími věcmi. I v různých částech života pro nás práce může být rozdílně důležitá.