Muž, který necloumá

Pokaždé, když šéf odborů Josef Středula pracovně zavítá do Vítkovických železáren v Ostravě, musí mít na nějakých místech pocit, že se tu zastavil čas. Asi nejvíc je to vidět na břízolitem omítnutém jednopatrovém domku kousek od hlavních továrních hal, který už několik desetiletí vypadá v podstatě stejně. Nad vstupem je vyobrazena freska dvou dělníků na panoramatu komínů a pod nimi nápis „Rudý koutek“. Odkazuje k faktu, že před rokem 1989 tu sídlili komunističtí politruci. Tady bylo jejich doupě v socialistické fabrice.

Středula dům podle místních důvěrně zná. Začínal tu svoji kariéru profesionálního odboráře, to už ale bylo na úsvitu nové éry zdejší demokracie, jemu bylo dvaadvacet a samozřejmě netušil, co přesně má v životě před sebou. Že to nebude neměnnost, bylo ale možné vytušit už tehdy. Nad výrazně staršími odborovými předáky vyčníval nejen mládím, ale i radikálností, rétorickými schopnostmi a modernějším vystupováním. V odborech časem dosáhl, čeho mohl. Opakovaně byl zvolen do jejich čela. Letos mu začaly být malé a na jaře oznámil, že chce dobýt nejvýše postavený „koutek“ zdejší moci.

Bylo jich stále víc

Myšlenka na prezidentství není u Středuly úplně nová. Poprvé ho s tímto nápadem oslovil v roce 2016 premiér Bohuslav Sobotka. Neúspěšně – Středula se na to prý ještě necítil, z odborů se mu nechtělo. Nebyl ani tak známý jako dnes, možná také chápal, že nemá tolik šancí. Dnes je to jinak. „Začalo mě oslovovat stále více lidí, říkali mi, ať do toho jdu.…